Jidáši, žádáš li ote mne kterých peněz, chciť ráda po vše své dni na tě dělati mýma rukama a tobě všecken nájem dáti. Pakliť na tom dosti nenie, ale bez mé cti úrazu leckomus mě za penieze prodaj a v službu leckde porob, jediné se nade mnú smiluj a mého milého syna neprorazuj.“ A také svatý Anzelm praví, že když by byla svého syna prorádci věděla, tolik byla by před ním milostivě plakala, kromě leč by byl tvrdší než diábel, byla by ho k smilování připravila. Toho jí Syn boží zjeviti nechtěl, aby se to jí nezrušilo, což bylo všemu světu na spasenie psáno o jeho umučení. Ale ozřev se na ni toho večera, těmito slovy jie potěšil a řka: „Neplač, matko milá, s tebú v zajtřejší středu přes den ostanu.“ Tu noc pán Ježíš u Betaní byl, s matkú a s učedlníky milostivě rozmlúvajíce, ale Jidáše tu nebieše, neb již o jeho smrti chodieše.

Tak se o té středě píše, že pán Ježíš s svú matkú ten všecken den sedě, těšieše ji a řka: „V tomto tě, matko, vystříhám, že vskuoře uzříš nade mnú velikú trýzeň, žalostné krve prolitie i mé hrozné skonánie. Proto sě nemuť, neb skrze to přijde všem hříšným spasenie. A toť se mnú konati musí, cožť jest bohu Otci libo.“ Vidúci to matka žalostivá, že řekl, cožť jest otci mému libo, k tomu nic odpověděti nemohúci, Gabrielovi archanjelovi srdcem se obráti, takto k němu mluviec: „Víš, archanděle boží, že s ke mně ote vší říše nebeské poslán byl s tiem poselstvím, že jsem já boží Matkú zvolena, a řka: Zdráva milosti plná, buoh s tebú, požehnaná ty mezi ženami. I kterak se to již o mně proměnije, bych já byla milosti plná, a já jsem brž žalosti plná. Kterým s to činem řekl: Buoh s tebú, ano již muoj syn milý nechce ostati se mnú! Neb kterak to bude naplněno, bych já byla požehnaná mezi ženami, a já již vidím, že mi se ten den blíží, v němžto nemilostiví Židé na mě zvolají a prstem ukazujíce a řkúce: Aj toť přežalostivá žena, nade vše jiné truchlá jest.“ To řekši, k synu se obráti i poče snažně prositi a řkúci: „Synu milý, uslyš mě, truchlú na tom matku svú, nechoď do Jerusalema, neboť jsú o tvé smrti židovská kněžie radu vzeli.“ A k tomu se také svatá Maria Magdaléna přimluvi a řkúci: „Mistře milý, věz to, žeť jsem já tvá věrná služebnice, neodpovídaj mi