nebeských pošlými, hejbíce, kalí a porušují povětří odtavád pocházející. Jako pak to ne jednou, ale bez počtu krát od učených a rozumných mužův očitě spatřováno i mnohokrát vzprobováno jest a člověk, hospodář pilný nebo rozšafný, časy potomními že to vpravdě tak jest, bude moci zřetedlností svou toho pokusiti, ovšem i jistotu vyšpehovati.

Třetí, maje ovčín řádně postavený, vraty, vokny a vikýři k povětří zdravému obrácený i na místo jsouc hotový, tehdy měj péči o to ihned, aby sobě dobytek ovčí zpravný a k plemenu i k užitku hodný do něho hleděl skoupiti. Obzvláště pak toho pilnost měj, aby ten byl zdravý, čerstvý, očí jasných, veselých, nenakažený a nepoškvrněný, tak, aby se jím ponejprvé jakožto nemocným (což se jest nejednou hospodáři nezvyklému přiházelo) neznámostí toho nezavedl, škody, starosti i posměchu místo užitku a potěšení z neumění těch věcí nedošel. I dobře bude tehdy náležeti, aby někderého přítele dobrého a v těch věcech rozumného sobě k radě a ku pomoci v skupování dobytku ihned ponejprvé požádal a nebo někderého ovčáka umělého a zkušeného k tomu povolal, by pak jemu dobré spropití za radu věrnou a práci dáti jměl, vždyť jest lepší škodka, nežli pomluva, posměch i škoda.

Při skupování pak dobytku toho šetřiti, aby ten byl mocný, vyrostlý a obzvýšní, k plemenu i k užitku dobře hodný, jakož ten a takový v plzenským nebo