Zpráva přísahy

Když přijde čas k přísaze právem uložený, jestliže obojí strana postavila by se, takový při tom zpuosob má jmín a zachován býti: Najprvé má vzat býti obraz znamení umučení Božieho a má býti položen na stole uprostřed lavic súdných, čistým ubrusem přistřeném pro počestnost a vzácnost Božieho umučení.

Potom, když strany před súdné stolice puštěny budú, ten, ktož přisáhati má sám aneb skrze řečníka svého, die: „Páni, jakož jste mi Vaše Milosti rok složili, teď stojím k svému právu, hotov jsa učiniti, což v tom jest za právo vedlé Vašich Milostí rozkázaní.“

Pakli řečník od toho, ktož má přisáhati, mluví, má jako od jiného k třetí osobě mluviti. A každý ten, ktož má přisáhati, má bosonohý býti, holú hlavu míti, rúcho a pás až do košile složiti, tak jako by na smrt měl veden býti.

Ten pak, kterýž má přísahu přijíti, v svém oděvě a obut jsa, stoje má řéci: „Páni, já také stojím k svému právu hotov jsa přijíti a vše učiniti, což jest v tom za právo.“ Pakli mluví skrze řečníka, má tak jako třetí osobě mluveno býti.

Potom pak páni soudce mají se otázati obojí strany: „Již li máte pohotově ty věci, kteréž k tomu příslušejí, a každá strana svého řečníka? Dějí li, že nemají, tehdy ať zpuosobí, pakli dějí: máme, tehdy má otázáno býti strany, kteráž má přisáhati, sami li skrze se, čili skrze řečníka chce zpraviti přísahu, a když k tomu odpoví, má obojí strana vystúpiti.

Potom pak povolán má býti řečník toho, ktož má přisáhati, před stolice, a má naučen býti o zpuosobu přísahy. Pakli by ten, ktož má přisáhati, byl takové schopnosti, že sám skrze se chtěl by přisáhati, ten ať jest puštěn a učen přísaze, neb skrze sudieho, neb skrze řečníka, tolikrát, kolikrát by se dokonale nenaučil zpósobu přísahy.

Potom pak ať ven vejde a připraví se tak jako k smrti. V tom pak strana, kteráž má přísahu přijíti, ať jest puštěna a stojí na straně. Potom ktož má přisáhati, ať jest uveden skrze svého řečníka neb přítele. A když přijde na prostřed světnice, má řéci: „Páni, přejete li mi Vaše Milost k lavicem přistúpiti?“ Sudí má řéci: „Přejeť právo.“ Opět, kto má přisáhati, dí: „Přeje li mi Vaše Milost mezi lavice vstúpiti?“ Odpoví mu súdce: „Přejeť právo.“ Opět má řéci: „Přeje li mi Vaše Milost k kříži přistúpiti a prsty na kříž vložiti?“ Mají říci: „Přeje.“ Tehdy ať říká zpuosob přísahy: „Na tom přisáhám etc.cizojazyčný text“ A v tom mají vstáti všickni konšelé a čepice neb klobúky složíce, mají státi upokojenými nohami s poctivostí a pilně mají pozorovati.

A ktož má přisáhati, první prst od palce a prostřední pravé ruky na ránu boku umučení Božieho polože, má přísahu učiniti, a jednú toliko zpuosob přísahy vyříká, a přísežní ať pilně pozorují, jestli by co při zpuosobu přísahy vydaném zjevném přičinil aneb ujal neb změnil aneb přeložil. Neb jestliže by se to tomu přihodilo, přisáhající ve při padá. Pakli nic, tehdy přisáhající má řéci: „Páni, přejee li mi Vaše Milost prsty s kříže sníti?“ Súdce dí: „Přejem.“ „Přeje li Vaše Milost odstúpiti z lavic?“ Dí: „Přeji.“ Tehdy ať vejde z lavic a dí: „Páni, dosti li jsem učinil, což mi Vaše Milost za právo rozkázali, své přísaze?“

Páni pak otáží druhé strany, kteréž přísaha činěna, kteříž tu v přítomnosti stáli: „Přijímáte li tuto zprávu za celú čili nic, to povězte.“ Dějí li: „Přijímáme, ač Vaše Milost přijme,“ a tak přisáhají, odpuštění vezma, též i strana druhá vejde, kterúž věc konšelé rozvážíce, strany zase pustí, a mluveno bude straně odporné: „Jakož jste odpověděli k otázce tak panské, jako nahoře dotčeno, zdáť se pánóm, žeť jest dosti učinil podlé práva, a protož páni přijímají ji za celú a pravú.“

Strana druhá odpoví: „Poněž Vaše Milosti přijímáte, i myť přijímámy a děkujeme etc.“cizojazyčný text Tím zpuosobem přísaha uložená prosta se dokoná. Pakli by nalezena byla s očistníky přísaha, tehdy každý z svědkuov tím zpuosobem má jíti tak jako přisáhající, toliko zpuosob slov změníce.