ode dne hyne a chudne a proti tomu úředníci a pisaři bohatnou, protož není jim zlé, aby toho nějakou správu měli, kterak by jak k úředníkům a pisařům, tak k hospodářství svému buďto sami osobně, aneb skrze jiné věrné osoby, dohlédati mohli.

Za tou tedy příčinou já v této knížce spojil jsem a vydal dva traktáty o též věci, sepsaná někdy od učených a v hospodaření zběhlých mužův. První od Jana Brtvina z Ploskovic, kterýž také před lety 47 vytištěn byl v Menším Městě pražském skrze Bartoloměje Netolického, ale do toho času od žádného nikda obnoven není a lidem téměř v zapomenutí přišel. Druhý od mistra Mikuláše Černobýle, měšťěnína města Žatče, kterýž, jakž se mně vidí, ještě prvé nežli Brtvin některému dobrému pánu a příteli svému sepsal, ale nikdá vuobec skrze tlačení najevo nevyšel, až teď nyní. Pán Bůh rač dáti šťastně, aby sloužil mnohým k úžitku a prospěchu.

Vám pak, urozený pane Jene Labounský z Labouně, pane a příteli můj zvláště milý a příznivý, takovou obojí práci cizí, ovšem ale skrze mne obnovenou, připisuji a oddávám, ne proto, že byšte, majíc hospodářství na zemi nemalé, správy této a naučení ode mne potřebovali a bez toho statků svých dobře a užitečně spraviti neuměli, ale abych aspoň tim chatrným dárkem dokázal k vám jakožto laskavému dobrodinci svému náležité a povinné vděčnosti jak za obzvláštní přívětivost váši a lásku ke mně, tak i za nejedna dobrodiní, kteráž jsem od vás přijal. Jsem té celé a důvěrné naděje, že toto mé ozvání se a přihlášení k vám laskavě a vděčně příjmete. Když má možnost větší bude, větším také odměniti se nepominu. Zatim milost Pána Boha našeho buď s námi.

Dán v Praze v pondělí, den sv. Medarda, pamatný pro velikost vody na řece Vltavě i jinde v zemi české, kterážto, rozmohši se z dešťů, ješto před tim předešli, mnohé nenabyté škody na dříví, na rolí a osení, na zahradách a na lukách u Prahy i na jiných místech, zvláště pak u Hory stržením rybníkův, zdělala, léta 1587.

M. Daniel Adam z Veleslavína