zemi zváti.
A když mnieše, by kněžstvem byl jist,
posla do Domažlic list,
aby Němcě lesem do země pustili
Když to Vladislav vzvědě,
zemanóm takto povědě:
„Ó, ó, ó, nemóž to tak býti,
musí on sám do Němec jíti.“
Vladislav sě s zemany poradi,
Bořivoje s kněžstva opět ssadi.
I káza mu do Němec jíti
řka: „Báťo, ty nemóžeš bez nich býti.
Beřiž sě, báťo, na Rýn s nimi,
dobudeš ciesařstva sobě jimi!“
Řka: „Radějí smrt vizi všeho rodu svého
než potupu a hanbu jazyka přirozeného.“
O biskupově Heřmanově smrti
Biskup Heřman s světa snide,
neb přěd jeho smrtí hlas k němu přijide
řka: „Tys byl kázal židy krstíti!
Proč s sě přěpustil jim opět zžidoviti?
Bylo sě tobě zdí za právo posaditi
a tiemť bylo křesťanstva nehaniti.
Poď na súd přěd súdci pravého,
vydaj počet pastuší z bravu každého!“
S velikým pláčem s světa snide
a Silvester u biskupstvo vnide.
O prvém šlechetném Přěmyslovi
Tehdy také umřě kněz Vladislav,
po něm by knězem bratr jeho Soběslav.
Ten udatně Bavory pobi
a v Čechách mnoho Němcóv zbi.
Ciesař Lotr, chtě tehdy Němcóv pomstiti,
počě do Čech mocně jíti
řka: „Chci sě tiem oplatiti
i chci všecky Čechy zbíti.“
Když ciesař, žha a tepa, Chlumcě dojide,
český kněz zjevně sě s ním tu u boj snide.
Čechy za knězem jako lvové jdiechu
a svého knězě věrně střěžiechu.
Ot kněžích ran také jiskry jdiechu,
že jeho ne člověka, ale ďábla mniechu.
O vězních ni o kořisti nic netbáchu,
nebo nic jiného než jmene dobrého dobýváchu.
Tu Němcě hrdinsky pobichu,
ciesařě na bězě chopichu.
Biskupy a opaty jěchu […]text doplněný editorem
Biskupy a opaty pod helmy vodiechu,
neb Čechy takto mluviechu:
„Kletvy sě chovajte,
knězě sě nedotýkajte!
Jakž ste jich zejmali, tak jich nechajte
a sěna jim jiesti dosti dajte,
neb sú jiné zžehli a pobrali
po všiej zemi, kdež sú stali.“
Rádce jě veléchu zbíti,
kněz toho neda učiniti
řka: „Kteréž kniežě po přirození vschodí,
když jeho zabijí, mátě jeho druhé neurodí.
Ale kteréž kniežě volenie rodí,
toho kniežěcie smrt nemnoho škodí.
Neb někteří jich smrti žádají,
ti najviece, již k témuž čáku jmají.
Vězte, když volením knězem kde móže býti,
toho kniežěte nikte nemóž zbaviti.“
Česká rada tu řěč oblíbi
a ciesař to zemanóm zalíbi,
že zemi viec nechce škoditi,
ale českú čest chce ve všem ploditi.
Tehdy ciesař korunu zemi vráti
řka: „Netřěbať vám jie viec kupovati.“
Neb dřéve ciesař nechtěl koruny dáti,
ač ji musil přědraho kupovati.
Řka: „Znaji to, že krále móžete jmieti,
ale korunu musíte ote mne vzieti.“
Ten boj sě sta léta ot narozenie syna božieho
po tisíci po stu po čtyrech dcietech čtvrtého.
Toho léta Polené v zemi vnidechu,
Čechy jě bojem podjidechu.
Tu Polan mnoho zbichu
a polskú zemi poplenichu.