a všech jiných ctností okrasú učiň okrášlena. A proto žeť jest tvój dar, že kraluje, buď tvé milosti, aby to zčastně činil, aby v základu viery, naděje a milosti ustaven jsa, hřiechuov plzkosti otržen, nad vidomými i nevidomými vrahy vítěz učiněn, poddaného lidu přispořením, prospěšenstvím a bezpečenstvím obveselen, s nimi pochotným milováním sjednán, pominutého královstvie bez viny držel, od věčného neskonaných radostí tvú milostí došel. Skrze Krista pána našeho, skrze něhožto velebnost tvú chválé andělé, modlé se panstvie, třesú se mocnosti, nebesa i nebeské ctnosti, i blahoslavená serafin s tovaryšným veselím světie. S nimižto i naše hlasy aby dopustiti kázal, prosím, pokorným vyznávaním řkúce:

Potom kuor die: Svatý, svatý, svatý!

To dokonaje, arcibiskup vloží na knieže královský plášť, řka: Vezmi plášť na čtyři hrana udělaný, skrze něžto srozuměj, že čtyři čésti světa božské moci jsú poddány a nižádný móž zčastně kralovati na zemi, leč by jemu moc královánie byla dána z nebes.

Požehnánie meče králového. Uslyš, prosíme, hospodine, prosby naše, aby ten meč, jímžto tento sluha tvój N. žádá se opásati, velebností tvé pravice požehnati a posvětiti ráčil, aby obrana a zasloněnie mohl býti kostelóv, vdóv, sirotkóv i všech bohu slúžících, proti ukrutnosti pohanské strach a síla. Skrze Krista pána našeho. Amen.

Potom od biskupóv vezme meč a s mečem aby věděl, že jemu jest všecko královstvie poručeno, když die arcibiskup: Vezmi meč skrze ruce biskupově, kterakž kolivěk neduostojně, však náměstvím a mocí svatých apoštolóv posvěceně, tobě královsky dán a našeho požehnánie úřadem na obráněnie svaté božie cérkve božsky zjednán. A buď pamětliv toho, o němžto žaltářník prorokoval, řka: „Opaš se mečem tvým na ledvie tvé přemocně,“ aby jím a skrze