[6r]číslo strany rukopisubudú se krásně stkvieti, krasše než slunce. Druhé ukáže se na súdě s svatými jiezvami proto, aby to všem známo bylo, kterak sú všickni zlí správa boha otlúčeni, kteřížto sú, jeho krve drahé prolitie potupivše, hřešili. Proněžto, jakož praví svatý Krysostomus, bude na súdě hospodin hřiešným hrozně to opačievati a řka: Vezřete na mě! Já sem pro vás s nebes sstúpiv, tělesenstvie přijal, pro vás vázán, bit, trýzněn i zeplván, na smiech zlým Židóm byl bičován i ukřižován. Kde jest ke mně ot vás odplacenie za mé trudné umučenie? Vy ste šeredné věci vašeho hubeného tělesenstvie libost viece milovali než mú spravedlnost a než mú k vám velikú vieru. A protož praví svatý Krysostomus: Znamenaj, hřiešný, kterak to bude hrozný súd, když ten súditi, jenžto se nižádného nebojí, neb všemohúcí jest. Nižádný se dary nevyplatí, těch mu třeba nenie, nebo přebohatý jest. Nižádný jeho oblúditi nebude moci, neb přemúdrý jest. Ani prosbú přeprositi, neb přespravedlivý jest. O tom píše svatý otec Lev a řka: Taká jest múdrost nebeského súdce, že jemu nic tajno nenie, jemužto všecky nesnadnosti zřejmo svědomy jsú, s nímžto mlčedlivost nemluviec hovoří[g]hovoří] howorzie a vnitřnie mysl, v sobě se tajiec, jemu zjevuje svá tajemstvie.
Po té tak hroznéj řeči vystúpie třie žalobníci. Najprvé diábel. Ten vystúpí, jakožto praví svatý Augustin, žaluje na hřiešného a řka: Přespravedlný súdce, rač toho mně otsúditi, jenžto jest tvój nechtěl býti. A tu bude diábel vše pořád
