ptáčata svá a nad nimi polecúcí, rozloži křídle svoji i podjal jě i nosil na ramenu svém. CantDt32,12 Hospodin sám vódcě jeho byl a nebieše s ním boha jiného. CantDt32,13 Posadil jej nad vysokú zeḿu, aby jědl ovoce polské, aby ssál med z opoky a olej z skály přětvirdé, CantDt32,14 máslo ot hovada a mléko ot ovec s tukem beranovým a skopcovým synóv bazanských a kozlóv s jádrem pšeničným a krev hroznovú pili by přěčistú. CantDt32,15 Roztlustěl jest milý i vzbočil sě, roztučněl i ztlustěl i rozšířěl. Otstúpil boha, skutitele svého, i otšel ot boha, spasitele svého. CantDt32,16 Drážnili jeho u boziech cuzích a u mirzkostech [k hněvu]text doplněný editorem[1814]k hněvu] ad iracundiam lat. jeho vzbudili. CantDt32,17 Obětovali čirtóm, a ne bohu, bohóm, jichže neznali. Noví a čirství přišli, jichže nectili otci jich. CantDt32,18 Boha, jenž tě urodil, otstúpil jsi i zapomněl jsi boha, stvořitele tvého. CantDt32,19 Viděl hospodin a k hněvu vzbuzen jest, nebo vzdrážnili jsú synové jeho a dcery. CantDt32,20 I vecě: „Skryju obličěj mój ot nich i znamenaju poslednie jich, pokolenie vedě otvrácené jest a nevěrní synové. CantDt32,21 Oni mě vzbudili v tom, jenž nebieše bóh, i vzdrážnili v jěšutiech svých. A jáz vzbuźu jě v tom, již nenie ľud, a u vlasti bláznivéj vzdrážni jě. CantDt32,22 Oheň zažehl sě jest v rydání mém i bude hořěti až do koncóv pekelných. I sžéře zeḿu s národem svým a horné základy sežže. CantDt32,23 Shromažďu na ně zlé, šípy mé dokonaju v nich. CantDt32,24 Skončějú hladem a sžerú jě ptáci kúsaním přěhořkým. Zuby zvieřěcie upušču v ně s rydáním táhnúcími na zeḿu a hadovými. CantDt32,25 Vně zhubí jě meč a vňutř strach, dětského spolu dievčieho, dojúcieho s člověkem starým. CantDt32,26 A řěch: Kde juž jsú? Přěstati kážu z ľudí pamět jich. CantDt32,27 Ale pro hněv nepřátel