Ačkoli vždycky každého věku veliké naříkání bývalo na neposlušnost, nepoddanost, nevěru a jiné nespůsoby čeládky, však za naších časův nejvíce takových žalob se všech strán proslejcháme. Nebo čim svět tento blíže přichází k svému skonání, tim se více zlost mezi lidmi jak ve všech stavích a řádích, tak v služebné čeledi rozmáhá. Pročež v přísloví přišlo, že věrný a povolný čeledin jest nyní tak zřídka vídaný[a]vídaný] widáný pták jako černá labuť a bílý havran.

Z mnohých příčin ta zkáza pochází. Jedno, že takoví služební obyčejně bývají chudých rodičů děti nedbánlivě zvedeni a v rozpustilosti, zahálce, bez bázně a ká[A2v]číslo strany rukopisuzně odchováni: jakož vídáme[b]vídáme] wijdámé, že mnozí chudí a potřební lidé nejrozmazaněji své děti chovají a největší jim uzdu pouštějí. Jest pak dětinské zvedení grunt a základ všeho potomního života a má na obě straně velikou moc. Nebo čemu kdo z mládi buď dobrému, aneb zlému obvykne a v čem zroste, k tomu potom schopný a náklonný bývá i v dospělejším věku, tak, že mnohých mladá nákvasa ani v šedinách neopouští, až je i do hrobu provodí. Čim zanova hrnek navře, tim zapáchá, až se rozbije.

Druhá příčina jest zlé tovaryšstvo. Nebo mnohý, jsa prvé od přirození k nešlechetnostem náchylný, ačkoli prostřední kázní k tomu se spůsobil, aby což le[A3r]číslo strany rukopisupšího jest a chvalitebného liboval a dobrým zvedením přirozené vášně drobet ponapravil, však dostana se mezi jinou čeládku nešlechetnou, nakazí se od ní, a jakž vidí, že ona činí, tak příkladu jejího následovati hledí. Sirach pověděl, že kdož se s smolou obírá, zmaže se od ní. A jiné přísloví zní: Kdož často s kulhavým chodí, naučí se od něho kulhati. Tak nejeden čeledin bývá sprvu dobrý a volný, že by ho třebas okolo prstu obvinul: hlediž po malém času, jakž se s čeládkou sousedovou seznámí, an hned větří a rohy na se beře, že, jak před tim byl poslušný a poddaný, tak potom bude nepoddaný a zpurný. A že pak vždycky více bývá zlých než dobrých, pro[A3v]číslo strany rukopisutož