Jižť nám zima přišla,
slyštež[a]slyštež] ſlyztez, odraní!
Zle sme sě přivoděli,
a šatuov nenie!
[5] Zlý vietr věje,
zlá naděje!
Sychravice jdú,
jedna za druhú,
činíť nám túhu.
[10] A snieh prší zhusta,
to zlé znamenie!
Plášček, kabát zedraný,
nohavic nenie.
V létě spáchom,
[15] nic nedbáchom,
co v zimě bude.
Náš těžký trude,
ano šatky chudé!
Milí chudí, těšmy sě,
[20] radost sě nám stala!
Šaty s nás opršaly,
hlava oblínala.
Milí chudí,
núze nás pudí.
[25] Kterak učiniti?
Nelze jinak býti,
než Bohu poručiti.
Kukly nám zle skrájeli,
kusa jich nenie.
[30] Což sme psoty nasěli,
toť bude plenie.
Z snopa čtvrtce,
smutno srdce.
O čem do Čech jíti?
[35] Sobě odtušiti
a do krčmy jíti.
Pójdeme li do krčmy,
nechtie nám naliti.
Ach, kterak jest nechutno[1]nejprve zapsáno „nesnadno“, poté škrtnuto a zapsáno „nechutno“
[40] z suché čieše píti!
Truchel pěšec,
lačen měšec.
Všecko, což kúpiti,
sobě odtušiti,
[45] Bohu poručiti.
Buoh jest ščedrý dařitel,
komuž ráčí dáti,
na něm nelze vyláti
ani vyhněvati.
[50] Komuž ráčí,
bez rozpači
dáť mu všeho dosti
z své hojné milosti
se vší ochotností.
[55] Zastavme kyj s palicí,
však zbroje netřeba!
Kážem piva naliti,
a kúpíme chleba.
Draho cení,
[60] peněz není.
Všecko, což kúpiti,
vždy musíme mieti,
byť nám bylo vydřieti.
V pátek naše hody,
[65] úkrop z studené vody,
kyselice s ščavú,
zaur se vší špatnú ztravú.
Budú ryby?
Nelze chyby,
[70] v Dunaji a v moři,
dražší než úhoři,
delší než piskoři.
Když bude v sobotu,
budem mieti psotu.
[75] A v neděli ráno
v žaludku prostrano.
Sedem k stolu,
chudí spolu,
kážem sobě dáti
[80] větru posniedati,
a nic obědvati.
A kuchaři naši
vaří nám ze mhly kaši,
ze tmy zvěřinu,
[85] ve snách jeleninu.
Náton pařie,
trdlo vařie,
chtiece hostí ctíti,
krmičku učiniti,
[90] nechajžť jsú s ní zbiti!
Nechajíc hrubých krmí,
milujme zelé,
jelito s krúpami,
mléko kyselé,
[95] a zášpici,
kapalici,
s mákem valdyně,
uzené, dýně,
hrách na okříně.
