Uvedení pátý
Když timto spůsobem Ferdinand nebeskou cestu Aloiziovi zameziti míni, onu z boží vůle číni patrnější, neb Aloizius konec radosti na krátce trvajíci skoumaje, více si marnost oškliví. Pak otci oznamuje, že se chce markrabství zbaviti.
Uvedení šestý
Tu otec jak lahodnými slovy, tak hněvem a pohrůžkami Aloizia od takového předsevzeti odvratiti usiluje. Však vida, všelikou snážnost nadarmo býti, poroučí mu z otcovského obličeje odstoupiti.
Uvedení sedmý
Nic se z toho nermouti Aloizius, nýbrž s vroucnou k Bohu náději posilnění na modlitbě hleda, z které jak potěšený odcházi, podkáva Armenia. An tajně do knížecího domu vkročil, jenž mu k stále potupě marné slávy zmužilosti dodává.
Uvedení osmý
Což potutedlný čínův Aloizia šetřítel Theodorik vyskoumaje Ferdinanda k většímu hněvu proti jednomu i druhému ponouka, kterýžto hněv rozmahají opačené Aloiziove prosby a slze.
Uvedení devátý
Aby přísnost otcovskou k svým předsevzetím ukrotil, sám sebe nelitostivě bíčuje anjelský mládeneček. Nad tim ustrna Theodorik, jakoby o zdrávi jeho pečoval, napomina otce, že Aloizius, nerozšafným Armenia duchem veden jsa, brzy z outlého těla duši vypudi.
Uvedení desátý
Toto jak slyší Ferdinand, nevladna teměř sebou, všechen hněv obráci na Armenia. I pospícha neobyčejné věci skušenost míti chtěje. Ale když vidi o samotě Aloizia od prodloužilého mrskání se na zeď spolihajícího, začasty omdliva, pak dovoluje mu plnomocně markrabství opustiti.
Uvedení jedenáctý
Po obdrženem dovolení, z otcovského domu chvátaje, louči se posledně s Rodulfem bratrem, ne bez hojného z oboji strany slzení.
Uvedení dvanáctý
Zatim Ferdinand, opět od bolesti pro stracení Aloizia nutkan jsa, vola ho před sebe a kterého prve chlacholením nepřemluvil, znová se vynasnažuje přemoci. Nicmeně božským vnuknutím osvícený nepřemožitedlnou tuto stálost sám schváluje.
Závěrek
Radi přitomným dívákům blahoslaveného života zavčas vyvolení a předkláda pláče hodnou světa milovníkův nedbalost oným mudrce vyrčením: „Strachujete se všeho jako smrtedlní, chtivě žádáte všeho jako nesmrtedlní.“[2]V tisku následuje odkaz na dílo L. Senecy: De brevitate vitae (O krátkosti života).
