[p3v]číslo strany rukopisukáty a tolary, nepronesli. Dotčený pak dragoman, dávaje do rukou, aneb raději prodávaje, touž kroniku panu Jeronýmovi, doložil toho, že před nim jeden toliko znamenitý pán národu francouzského vejpis té kroniky z Konstantinopole mezi křesťany vynesl, a on, pan Jeroným, že vynese druhý.

Proč jest pak sultan Soleiman tak pilně se tajil s touto kronikou a bedlivě ji choval, příčina tato býti může: že nerád toho dopustiti chtěl, aby národům cizím, zvláště pak velikomocným křesťanským potentatům a králům[b]králům] Kralům, známí učiněni byli předkův a rodu jeho tak nízcí a velmi chatrní začátkové, o nichž kronika tato, ač kratíčce vedlé tureckého obyčeje, však pravdivě rozpráví. Nebo ani sultan Muchemet II., tohoto Soleimana praděd, člověk nad míru pyšný a cti žádostivý, nechtěl tomu místa dáti, aby první původ rodu jeho Osman z pastevcův tatarských pojíti měl; ale chlubil se tim, že předkové jeho pošli z rodu císařův řeckých, kteříž Comnenicizojazyčný text slouli, pravě, že jeden z nich, Isacius Comnenuscizojazyčný text, přestoupiv od víry křesťanské k nevěře mahumetské, dcery sultana Aladina za manželku dostal a že od něho potom sultanové osmanští původ svůj vzali. Druhé, nechtěl Soleiman, aby vůbec zjevní byli hrozní a strašliví příkladové neslýchané nevěry, zrušení přísah, nezdržení smluv a slibův, lstivých podvodův, divokých a zšelmilých ukrutností, jímiž ten barbarský národ, na záhubu a zhoubu všeho téměř světa zbuzený, veliký díl pokolení lidského (poněvadž z přílišné a nemírné žádosti panování ani svým mahumetanům neodpouští) těžce ssužoval a trápil a dosavad ssužovati a trápiti nepřestává, jakžkoli přísnější spravedlnosti a jiných ctností národův vlídnějších, a ne barbarských, někde také příklady a podobizny, co šípek planou růži, na sobě ukazují a pronášejí.

Maje tedy takový poklad pan Jeroným Beck v své mo[I]číslo strany rukopisu[p4r]číslo strany rukopisuci,