O poznání vody
Isák, krále Šalomúnuov syn v Arabí, složil kniehy jedny o moči, totiž o urinách, tak, že tiem rovných aniž mezi křesťany o takových slýcháno jest. A z té a z takové příčiny já, snad jakožto jeden najmenší bratr z bratruov svatého Františka, učinil sem snažnost svú a práci velikú a s pilností jsem vybieral tyto věci. A to sem v hromadu postavil a sepsal řádem lékařským proti mnohým a rozličným nemocem a neduhóm i nedostatkóm od hlavy až do pat, z těch mistruov slovutných a mnoho vzácných i také výborných, z jich kněh lékařských, jakožto Hipokrasa, Galiena, Konstantina, Bartoloměje, Petra Hispánského, mistra od Hory Casina, Gilberta, Ortolfa, Atvina a z jiných výborných mistruov kněh. I najprv chci počieti o moči, to jest o urině, a kterak se pitie a jedenie v náturu, to jest v přirozenie, moči obracuje.
Což jieme neb pieme, to všecko jde v žaludek. A v tom se požívá jako krmě, ješto vře jako v hrnci. A potom žaludek přijímá krmě i pitie, což se jemu hodí. A tiem jest živ. A potom ty zbývajície zbytky tiskne v jedno třevo. A když to jedenie a pitie přijdú v to třevo, tehdy játry to obé, jedenie i pitie, také k sobě táhnú, jakožto magnes železo. A když to v játry přijde, tehdy se promění, i bude krev. A játry také táhnú najlepší krev k sobě. A od toho se silnie. I jde z játr jedna veliká žíla, a když odstúpí od játr málo, rozdělí se aneb dělí se na dvé. A ta jedna žíla jde nahoru i dělí se v mnoho žil ke všem údóm, jenž jsú v člověku. A to má tak věděno býti, že zdravie i nemoc na krvi záleží. A též ta žíla činí, jako pod se jde. A také užitky své posielá k srdci s tú najlepší krví. Pak plíce svú pěnú tu krev k sobě táhnú. A
