ľúbati, -aju, -á ipf.
k ľubý
1. koho, co líbat, dotýkat se rty na znamení přízně n. úcty, koho v co (paty), komu co (nohy) líbat, pokrývat polibky, relig. „mieru ľúbati“ vyznávat si vzájemně přízeň v rámci jedné z částí mše svaté
2. relig. koho (Krista) milovat, ctít
Sr. ľúbiti, cělovati
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
ľúbati, -aju, -áš, impftiv., líbati, küssen; z ľub-, srov. stsl. ljubiti amare, osculari. — Nohy, jěž líbala (MMagd.) Hrad. 41a; (Maria) lybaſſye nohy jeho osculabatur EvVíd. Luk. 7, 38. Líbezně sě… líbagíce HusPost. 42a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ľúbati, -aju, -áš ned. líbat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ľúbati nedok. = líbati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.