cělovati, -uju, -uje ipf.
sr. stsl. cělovati
co, čeho, koho i gen. čím (ústy), v co (ústa) celovat (kniž.), líbat
Sr. pocělovati, nacělovati sě, ucělovati. K původu slova sr. Machek, Etym. slov.² s. v. celovati
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 13. 5. 2024).
cělovati, -uju, -uješ, impftiv., celovati, líbati, küssen; stsl. cêlovati osculari. — Jimiž (ústy, Jidáš) byl boha czielowal ApŠ. 53. Dietky sě s ním czielowati počěchu Hrad. 145a. Byl bych hotov stúpěje noh jeho czielowati deosculari Ol. Esth. 13, 13. Právo a mír czielowala ſta ſye osculatae sunt ŽPod. 84, 11. (Josef) czyelowal geſt všěchny Mus. Gen. 45, 15. — Cielowaty Pass. 398, cielowaſſe t. 327.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
cělovati, -uju, -uješ ned. celovat, líbat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.