ľubovati, -uju, -uje ipf.
k ľúbiti
co, koho, v kom komu (sobě) libovat si, mít zálibu v něčem, někom, těšit se z něčeho, někoho; mít rád, milovat něco, někoho
Sr. kochati, milovati
Autor: Michal Hořejší, Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
ľubovati, -uju, -uješ, impftiv., libovati, gern, lieb haben. — Toho, což k světu slušie, nelybowaty a za nic nejměti Štít. ř. 55a. Libovali sú té dczerzi královské delectaverunt te Hlah. žalm 44, 10. Ktož nelibuje tresktánie, má plno své srdce hněvu RokycEvJan. 258a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ľubovati, -uju, -uješ ned. milovat, mít rád
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ľubovati nedok. = libovati, milovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.