|
|
|
čísti, čtu, čte ipf. I. sloveso čtení 1. číst, zabývat se četbou (pův. jako přeříkávání čteného textu, hlasitěji při čtení pro posluchače, méně hlasitě až jen v duchu při čtení pro sebe), v čem, na čem, z čeho (knih) pročítat (zvl. zkoumavě) něco, komu předčítat (nahlas) něco 2. o kom, o čem, co, s větou obsah. o kom, o čem kde (v knihách ap.) číst, čtením získávat vědomost o někom, něčem n. čtením se dozvídat něco; „čte se“ čte se, je psáno 3. co (knihy, list ap.) číst, (posluchačům) předčítat, (pro sebe) pročítat, číst si 4. co kde číst, předčítat, uvádět ve známost (veřejným) čtením, (ustanovení, rozsudek ap.) vyhlašovat; zvl. v admin. konstrukci „ktož čtúce slyšěti budú“ ap. 5. admin. co komu seznamovat někoho s doslovným zněním nějaké právní písemnosti 6. jur. co na koho, proti komu veřejným čtením nějaké písemnosti obviňovat někoho 7. (o učiteli ap.) o čem vykládat, přednášet 8. co (liturgický text) kdy číst, předčítat (v rámci bohoslužby) 9. co hlasitým čtením (recitací) závazného textu konat daný obřad, (mši) sloužit, (přísahu) skládat II. sloveso počítání 1. počítat, provádět výpočet (výpočty) 2. počítáním určovat, v konstrukci s part. „čtúce“ ap. co (časovou jednotku) odkdy dokdy počítajíc, počínaje od čeho 3. koho, co počítat, sčítat, zjišťovat (celkový) počet někoho, něčeho 4. co (část celku) vypočítávat, uvádět v pořadí za sebou 5. co (pohledávku ap.) počítat, účtovat 6. co (celek) po čem rozpočítávat, rozdělovat na něco 7. v konstrukci s part. „čtúce“ ap. co (kopu, zlatý) za kolik, za co, v co (kopu, zlatý) kolik, po kolika udávat hodnotu nějakého platidla počtem uvedených mincí III. sloveso usuzování 1. co (vinu ap.) komu ap. přičítat někomu něco 2. koho, co kým, za koho, za co ap. pokládat, považovat někoho, něco za někoho, něco Sr. čtenie, počísti, psáti, praviti Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
čísti, čtu, čteš, impftiv., stsl. čisti legere, numerare. — Lesen. Žalmy cyſti Túl. 24a. Nigdie nechzſtem AlxB. 5, 41, ač czzteme na knihách Kruml. 183b. (Sv. Prokop) v knihách cztieſſe Hrad. 2a, (sv. Petr) na těch knihách cztyeſſe Pass. 299; (Mojžieš) vzem knihy slíbenie czite legit BiblA. Ex. 24, 7, czyte Lit. tamt., cżite Ol. tamt.; (Josef) příjem list i czite jej Nikod. 48b; příjem Didymus list cżite a hnedky odepsa Alexandrovi Alxp. 102; ana (Maria) yzayaſſie cztieſſe Hrad. 61b. czetl Pass. 371; mnoho ſem czztla Kruml. 293b; Ezechiáš vzal listy i cztl (sic) je legit Pror. Isa. 37, 14; zda jste necztli Krist. 71b; cztvvcz o dobrém Štít. ř. 240b; chci sě k tomu přimluviti jakž ť czetw o tom zde i onde t. 72b; (list) czten LAl. b. (Abych) čtúcím tesknosti neučinil VšehJ. 453. — Počítati, zählen. (Darius) když sebra vojě, chtě zvěděti, lida co je, spudi všě y jednu ohradu, czyte s jitra až do noci, však nezvědě všie své moci AlxV. 1110; czyetl jest buoh numeravit Pror. Dan. 5, 26; budete jě czyſti po zástupiech numerabitis Ol. Num. 1, 3, budete je czyſty Mus. tamt.; pšenici v stozích cztiechu Comest. 43b, (levité) dvakrát gſu cztieni (sic) t. 87b; czijſti numerare Lact. 234c; léta přirozená podlé dokonalosti přirozenie ſe cżtú VšehK. 161b. — Počítati, pokládati, putare. Ten ſye czte ſſlechtyczem, jehož otec měl střiebra přěmnoho DalC 41, sě czte šlechticem DalH. tamt. On jeho necztieſſe synem svým Otc. 330b. Jenž (Alexander) to chzta věc za malú sobě ni nám odpočine AlxH. 10, 7. (Smilníci) neczztu sobě toho za veliký hřiech Krum. 238a. Co sú řěči vaše, pro něž cztete moju vinu AlxV. 2370. Jemuž hospodin neczſte hřiecha non imputabit (Vulg. imputavit) ŽWittb. 31, 2. Czte na mě kakús vinu Kat. v. 892. Ty v tom neczty své viny Umuč. 116. Necztucz sobě to úsilno Kat. v. 1458, nepokládajíc si za těžké. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čísti, čtu, čteš ned. číst; počítat: budete je čísti po zástupiech; pokládat, považovat: nečtúc sobě to úsilno nepokládajíc si za těžké Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
čísti nedok. = počítati, pokládati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|