|
|
|
bedlivý, adj., wachsam, aufmerksam. Pard bedlywy pardus vigilans Pror. Jer. 5, 6. Srdce bedlywe Modl. 48a. Buď veždy bedliw nad sebú NRada 923. Dobré jest, je (řeholníky) napomenúti, aby ku Písmu bedlywy byli Štít. uč. 68a. — Adverb. -vě bedlivě: Jenžto počě bedliwie s múdrostí čest i kázen ploditi Pass. 316. (Sv. Marta kázala svým pannám) u sebe bedlywie seděti až do jejie skončení t. 382. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970². 
bláznivý, adj., närrisch, thöricht. (Ježíš) trpěl pospilevánie jako blaznywy Alb. 105b. Běda blaznivym masopustníkóm HusPost. 37a. U vlasti blaznywey in gente stulta ŽWittb. Deut. 21, v národě blaznywem Mus. Deut. 32, 21. Ti lidé jsú blaznywyeyſſe než atd. t. 54b; ľude blaznywy popule stulte ŽWittb. Deut. 6; žena blaznywa stulta Lit. Prov. 9, 13; ta dievka blaznywa KatBrn. 224; to blaznywe robě AlxV. 1312; ta blaznywa válka ženská Pulk. 12a. — Pak-li suol bude blazniwa insulsum Koř. Mark. 9, 49, výraz latinský pojat nesprávně ve významu přeneseném. — bláznivý fík v. fík. — Příjm. fem. -vá bláznivá: Katherinae dictae Blazniwe TomZ. 1402 n 283. — Adv. -vě bláznivě. Ti také blaznywye činie Alb. 55b. K tomu král vece: blazniwie s’ sobě jméno dal OpMus. 15a. Jehož (hřiechu) smy sě blaznywye dopustili stulte Mus. Num. 12, 11. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bláznový, adj., bláznivý, thöricht. V národě blaznowem in gente stulta ŽKlem. Deut. 21. Blaznowy jest, ktož jda cěstú zapomene sě a nepójde tam, jamž má jíti Štít. ř. 173b; blaznowych lidí bezčíslný jest počet ŠtítMus. 2b; člo věk blaznowy nesrozumie ŠtítBud. 30a; blaznowe panny a panie vzbuzijí se (k smilstvu písněmi) Štít. uč. 62a; blaznowe panny a panie budú hrdy tiem Štít. ř. 102a; obžerstvo, opilstvo, blaznowe veselé ŠtítMus. 64b; w blaznowe kakés purnosti protepú (lidé zisk) t. 46b; (zchudlý šlechtic) ukáže do sebe blaznowu spúru, že atd. t. 44b; blazznowa a, nemúdrá mysl Štít. ř. 86 a; lidská mysl blaznowa ŠtítBud. 156; z múdrosti blaznowe t. 73. — bláznový fík v. fík. — Adv. -vě bláznově: Pak-li kto jen proto hromazdí sbožie, aby ležalo, ten blaznowye činí Štít Vyš. 65b; ješto sě blaznowye veselé s tiemto s větem Štít. ř. 117b. Bludný blaznouie myslí errans cogitat stulta Ol. Sir. 16, 23. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blektavý, adj., žvastavý, pomlouvačný. — blektawy detractor Ol. Prov. 24, 9. — Adv. -vě blektavě: (lidé nemoudří) blektawie to jednají ChelčP. 131a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Bobrava, -y, fem., jm. potoka. Rivi qui dicitur Bobrawa Reg. III, 1311. —-vě Bobravě, -ě, fem., jm. místní. Bobrauia Reg. IV, 1338. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bolestivý, adj., bolest činící, bolest trpící, bolestný; schmerzerregend, schmerzleidend, schmerzend, schmerzlich. Meč boleſtiwy pronikne duši tvú OpMus. 130b, boleſtywy meč ML. 38a. Jeho boleſtywe hřěbíky probitie ML. 39b, opravou z bolyeſtywe. Kamenie boleſtyueho calculo Ol. Prov. 20, 17. Jáz sem chudý a boleſtiw dolens ŽKlem. 68, 30, boleſtiwy dolens MamF . 88a. (Ježíš) chtěl býti s námi lačným, boleſtiwym HusPost. 12b; bolestiv byl buoh HusE. 1, 335; on tak chudý, pokorný, bolestivý t. 17. Těch boleſtiwich noh ModlPetr. 23b. — Adverb. -vě bolestivě: črvie jeho třěva boleſtywie zhryzli Pass. 392; Israhel boleſtiuie zieleſſe valde doluit Ol. Súdc. 21, 15; nenes toho boleſtiuie acide Ol. Sir. 4, 9; že s’ tak boleſtywye umořen ML. 8b. Srov. bolestný. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bytedlivý, z bytelivý, adj., wesentlich. — Adv. -vě bytedlivě, bytelivě: (bóh) učini ty věci svrchované bytedliwe (sic) essentialiter Comest. 7b, svrchované bitedlywie ComestC. 7a (místo stejné). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
doufalivý, adj., hoffend, zuversichtlich. — Adverb. -vě doufalivě: přebývali ste dovfaliwie confidenter Kladr. 1. Reg. 12, 11; tehdy budeš choditi doufaliwie fiducialiter Pr. Prov. 3, 23; douffaliwie confidenter Pernšt. Isa. 47, 8, fiducialiter t. Isa. 14, 30. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dóvěřivý, adj., důvěřivý, vertrauend. — Adverb. -vě dóvěřivě: dowyerzywye budu činiti fiducialiter Pror. Isa. 12, 2. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ducholový, adj., nepravý, klamný, ungerecht, betrügerisch: slovo ducholowe ustavili sú protivo mně verbum iniquum ŽKlem. 40, 9, slovo neprawe ŽWittb. tamt.; rada ducholowich consilium malignantium ŽKlem. 21, 17, zlobywich ŽWittb. tamt.; něma buďta rty ducholowa labia dolosa ŽKlem. 30, 19, rtové lſtywy ŽWittb. tamt.; rty ducholowe labia dolosa ŽKlem. 11, 3 a 11, 4, rty lſtywe ŽWittb. tamt. Tehda svatá Kristina (na rozkaz otcův pro své náboženství bičována) k uotci vecě beze všeho studu: ducholowy člověče a mrzký bohu, aj, vidíš atd. Pass. 348, nespravedlivý, ukrutný. (Ježíš) vstal z mrtvých a ducholowu radu diáblovu přesúdil Kat. v. 1969, lestnou radu. Já ť sem pochoval …královú, ješto pro tvú ducholowu zlost s tohoto světa sešla Kat. v. 3073 (praví Porfyr císaři), pro tvou nespravedlivou zlost; jmáš mě ke všemu hotovu, co mi pro svú ducholowu zlost móžeš, to učiň t. v. 3243. — Adverb. -vě ducholově: nebo ducholowie jest učinil dolose fecit ŽKlem. 35, 3. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hněvivý, adj., zornig, jähzornig. — hniewiw sem byl offensus ŽWittb. 94a, 10; když hnyewiw budeš cum iratus fueris ŽKlem. Hab. 2. Ktož boha nejmá milostiva, nikakéž ho neujde hnyewywa Štít. uč. 27b; té dievky svaté nikdy ižádný neviděl hnyewiwi Krist. 5a. (Mnozí lidé) inhed budú hnyewywy Alb. 18b. Dva muže syny Belial, točíž hnyewiwa Lit. 3. Reg. 21, 10 (ve Vulg. není). Před hnyewywym súdcí Štít. ř. 132a. Přěd tvú hnyewiwu twarzy Kruml. 381a. Vysvobodič mój ot nepřátel mých hnyewiwich iracundis ŽKlem. 17, 48, ot nepřátel hnyewywich ŽWittb. tamt., z nepřátel hnyewywych ŽPod. tamt. hniewiwo jest rozliucenie tvé iratus est furor ŽKlem. 73, 1. V lání hnyewiwem in increpationibus MamA. 26a. (Ciesař) vzmlamola hnyewywym hlasem Kat. v. 3249. Kto jest bled a k tomu libi(vý), ten rád často bývá hnyewywy Postavy Kap. 156; s častými (hustými) zuby, to jsú hnyewywy t. 193. — nayhnyewywieſſieho (sic) nequissimum. — Příjm.: Hniewiwy TomZ. 1424 st 69. — Adverb. -vě hněvivě: (srdce dobré) ani kaké hořkosti hnyewywye pokáže Alb. 11b; řěči ochotně přěslyšě, ne hniewiwie, ale tiše NRada 520; hnyewywye ť jest přijal indigne tulit MamA. 24b; hniewywe (sic) indigne Mill. 39b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
horlivý, adj., palný, horoucí, vroucí, brennend, inbrünstig: horlywy oheň ardentissimus ignis Brig. 69; (herpes cingulus), toho podstata jesti ť velmi horliwa, neb svým přielišným horkem slepce břicho Rhas. 143; horlywy milovník zelotypus MamA. 37b; z horlywe lásky, kterúž má člověk mieti k bohu GestaBř. 112a; horliwym milováním ŠtítMus. 132a. — Adv. -vě horlivě: horlyuie sem sě horlil zelo zelatus sum Ol. 3. Reg. 19, 10, horlywie sem horlil MamA. 37b (místa stejná). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrozlivý, adj., hrozící, hrozný, schrecklich; ač sě hrozliwa zdají má slova Brig. 167. — Adv. -vě hrozlivě: hrozliwie rigide MamE. 318a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hryzlivý, adj., beissend; — adv. -vě hryzlivě: modlte sě za ty, kteří vás hryzlywie zatrhají Krist. 39b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
húžva, -vě húžvě v. húžev. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chtivý, adj., begierig. — Abyste boží vóli činili myslí chtywu animo volenti Mus. 2. Mach. 1, 3. Mějte chtiwu vuoli Kruml. 466a. Livor edax, závist chtiwa, chtě (m. chtiec) nás sežrati HymnA. 60b. — Adv. -vě chtivě: prvého (muže blázna) sem viděl, an jie piesek morský tak chtywie, až mu s uobú stran úst ven sě sypáše GestBř. 26a; — chtiwie to chci učiniti Griz. 159a, chtivě, ochotně. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chvátavý, adj. z chvátati. — Spěšný, eilig. K tomu adv. -vě chvátavě: preč chwatawie odšel Jeron. 88b; chwatawie (miles) festinus introduxit Danielem Pernšt. Dan. 2, 25; chwatawie propere Pror. Tel. Dan. 3, 91, chwatawye propere MamC. 122a. — Dravý, trhavý, reissend: vlk chwatawy Jeron. 93a; chwatawy wlczy rapaces ROl. 116b; synu ženy nad muže chwatawe mulieris virum ultro rapientis Kladr. 1. Reg. 20, 30; v řeči nesmierné, bublavé, chwatawe stíhajíce slova jeden po druhém ChelčPař. 135b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klamavý, adj. z klamati. — Přietel klamawy amicus subsannator Ol. Sir. 33, 6. — Adv. -vě klamavě = lživě: jí na čest šláhši klamawie KolB. 136b (1499). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klevetivý, adj., plauderhaft, zänkisch. — (Člověk) kleuetiwy vadí kniežata verbosus Ol. Prov. 16. 28. — Adv. -vě klevetivě: vždy ste kleuetyuie činili contentiose Ol. Deut. 31, 27. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kostlavý, adj., plný kostí: koſtlawy ossosus, plenus ossibus Lact. 116c; — adv. -vě kostlavě: koſtlawie ossim et ossatim t. 247b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
laskavý, adj., gnädig, gütig, freundlich; stsl. laskavъ adulatorius. — Iheſu criſta laſkaueho Mast. 260. laſkawy buoh AlbB. 39b. Kněz Vratislav, ten bieše na chudé lidi laſkaw Hrad. 27b. Nežehři sě s svými dětmi, budú ť na tebe laſkawyeyſſe Štít. uč. 108b. laſkawe pozdravenie AlbB. 6b. Adv. -vě laskavě: (Ježíš Jidáše) mile a laſkawye pozdraví AlbC. (AlbB. 6b). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lenivý, adj., träge, faul; stsl. lênivъ segnis. Co sě v svéj lenywey mysli pozdíš Pass. 464. Jak s’ tak léniwy Ezop. 48b. — Adv. -vě lenivě: lenyuie sě jmějiechu remissius agebant Ol. 2. Mach. 12, 14. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ľútostivý, adj., lítostivý, milosrdný, gnädig, barmherzig. — Ty lutoſtyw byl s’ jim propitius ŽWittb. 98, 8, lutoſtyw byl jim ŽGloss. tamt., lytoſtiw ŽPod. tamt. On jest milostivý a lutoſtywy bude hřiechóm jich propitius ŽWittb. 77, 38, litoſtiw ŽGlossKlem. tamt. liutoſtiw bude propitius ŽKlem. Deut. 43. lutoſſtiui pius HomOp. 152a. Otec váš nebeský jest lytoſtywy AlbC. 52a; buoh dobrotivý, milosrdný a lijtoſtiwý RešSir. 304b. Ó jsú-li v tobě litoſtiwá třěva! HusPost. 164a. — Býti družci litoſtiwu v núzi jeho ŠtítBud. 184. (Sv. Prokop) byl na všěchny liutoſtiwy Hrad. 9a. — Adv. -vě ľútostivě když kto slovy litoſtywie žělé AlbB., začež Alb. 17a: lituje žělé. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lživý, adj. z lež, lügnerisch; stsl. lъživъ mendax. — Všeliký člověk lziwi mendax ŽKlem. 115, 11, lzzywy Ol. tamt.; lziwi synové člověčí mendaces ŽKlem. 61, 10, lzywy ŽVVittb. tamt. Člověk lzywy Alb. 23a. Llziwu řěčí NRada 2025. Ty všěcky (rady) we lzziwem úkladu biechu Kruml. 44b. — Adv. -vě lživě: což dobrý skutí živě, to zlý na sě potkna lſiuie, vezme to, ač nezaslúžil, jehož lepší bude n’úžil AlxB. 8, 41. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mlčělivý, -dlivý mlčědlivý, adj., mlčelivý, tichý, schweigsam; stsl. mlъčalivъ taciturnus. — Hněv jich mlczeliwy jest ŠtítPař. 96a; já mlczelywy tacens Pror. Isa. 57, 11; člověk mlċedliwy tacens Kladr. Ekklus. 19, 28; lidí mlczyelywych Vít. 79b; mlcžedliwee kázanie HrubLobk. 61a. Kto jest tak mlcziedliw učinil tvuoj přěsladký hlas? Pass. 306. Aj toť budeš mlcziedlyw a mluviti nemoci budeš t. 276. Žena mlcżedlywa tacita Ol. Sir. 26, 18; mlczedliwym pomyšlením tacita cogitatione Ol. Deut. 18, 21, mlczedlywym Mus. tamt.; muċedliwy (sic) pes Baw. 70; mlcżedliwy taciturnus Lact. 159d. — Adv. -vě mlčělivě, mlčědlivě: mlczedlywie Comest. 65b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
myslivý, adj. z mysliti: k myšlení náchylný, rozvážný, sinnend, bedachtsam; stsl. myslivъ cogitandi vi præditus; a z mysl: mysli se týkající, Geistes-, geistig. — (Spytihněv) byl velmi myſlyw o přispoření služby božie Pulk. 53a. Jakož zjevno jest myſliwemu čitateli v svatých písmiech Kruml. 7a; zlobivý nemá žádného myſliweho rozeznánie t. 10a; na krev Ježíšě myſlivyma očima vzhlédaj t. 48a. Konec v skutečných věcech tak sě má, jako počátek w myſlywych t. 441a. (Panenstvie) se nehodí, nenie-li k tomu myſliwe cělosti t. 14b. Byl myſliwy v budúcích věcech KřižA. 245. (Svrchovánie) myſliwych contemplativorum Comest. 238a; myſliwy æmulator SlovKlem. 44a. — Myslivý vzhledem k lovu, weidmännisch: Quirinus… v loviech i v rozličném jěšitném veselí velmi myſliw bieše Pass. 384, v loviech… velmi myſlyw bieše PassKlem. 156a (místa stejná); neb bych rád myſliw byl a nemám zvěři Třeb. 1475, II. 85, 26, b. Aby tak jimi (ty, svými poddanými) hrdal, psy ochotněji maje než ty lidi kúpené, chlapaje jim…, a psu svému dieš: Myslivý, pod sem, lež tuto na polštáři ChelčSíť. 78a. — Adv. -vě myslivě: Vnitřní um myſliwie bděl Kruml. 13a; čti myſliwie Šach. 290a; ktož… myſlywie a rozumně a právě pročítati bude ChirB. 36b; by (ty) myſlywye rozhodl Vít. 78a; bych byl tvój se vší čstí myſlywye Rúd. 10a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nedoufadlný, adj., nedůvěřující, nicht hoffend. — Adv. -vě nedoufadlvě = bez důvěry: neroďte sě báti těch, jenž tělo zabíjejí, snad aby (vy) nedouſadlně kázali HusE. 1, 233. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nehohtavý, adj., nerozvláčný, konzis. — Adv. -vě nehohtavě: nehohtawie concise MamV. — Srov. hohtati. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nelenivý, adj., bedlivý; stsl. nelênivъ impiger. — Odtud adv. -vě nelenivě: věrnost, kterúž nám okázal nelenivě a netesklivě ArchČ. 18, 245 (r. 1472). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nelútostivý, adj., nemilosrdný, unbarmherzig; (pohan) nehtoſtívym jej nazýváše impium OtcB. 34b; nelítoſtíwe rány saevissimas piagas t. 137b. — Adv. -vě nelútostivě: na ň nelitofiiuie sěkli Kruml. 58a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nelživý, adj., pravdivý; stsl. nelъživъ non mendax. — Odtud adv. -vě nelživě: nelżivie HusPost. 66a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nemilostivý, adj.; stsl. nemilostivъ, immisericors. — Ukrutný, lieblos: (člověka) nravy nemiloſtiuieyſſieho (než…) moribus crudeliorem Ol. 2. Makab. 5, 22; Drahomiř, nemilostivá pohanka Kar. 113. — Bezbožný, gottlos: když pýchá nemiloſtywy impius ŽWittb. 9, 23; nemyloſtywi ŽKlem. t.; ſ nemiloſtiwimy nesadu cum impiis ŽKlem. 25, 4; ktož v zákonu božiem myslí ve dne i v noci, nepostúpí v radě nemyloſtywych JeronMus. 20b; neznal hospodin nemíloſtíwích cěsty OtcB. 188b; zhynul nemyloſtywy ŽPod. 9, 6; zdali zatratíš spravedlivého ſ nemiloſtiwým Kladr. Gen. 18, 23; obrátí-li sě nemiloſtiwy od svých cest nepravých a bude činiti pokánie ChelčPař. 190b; spomáhajíce tomu velikému a dávniemu zavedení, v ňemž nemiloſtiwych náděje stojí t. 181a; (bůh) postaví tvář nemiloſtiweho proti ňemu samému ChelčPost. 4b; řekl jest nemiloſtiwy v srdci svém »nenie boha« t. 114b; po druhé přijde (Kristus) hrozně nemiloſtiwym, aby je porazil spravedlivě jako neposlušné t. 4a. — Adv. -vě nemilostivě ukrutně, bezbožně: jelikož jě dřieve miloval, toliko jě nemyloſtiwiegie mučiti kázal Pass. 300; ni sem nemyloſtiwie činil impie ŽWittb. 17, 22; nemyloſtywye ŽPod. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
vě, va, ma (gen., lok. najú, nají, dat., instr. náma) du. zájm. 1. os. my dva, my dvě Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
vě pron. du. = my dva (dvě) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|