hohtati, -cu, -ce ipf.
hučet, silně a nepříjemně šumět (?)
Ojed. doklad z CestMand
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
hohtati, -cu, -ceš, impftiv., heulen; onomatop. — Pod skalú hlava člověčie… budle a hohcze, hvížďe Mand. 87a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hohtati, -cu, -ceš ned. huhlat, výt, skučet, plakat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hohtati (1. sg. hohcu) nedok. = huhňati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.