|
|
|
húžev, -žve f. též húžva, -y f. též húžvě, -ě f. 1. houžev, pevný provaz spletený z několika stočených pramenů tvořených proutím, rákosím ap. 2. lano, velmi silný a pevný vícepramenný provaz 3. provaz se smyčkou, oprátka 4. měrný provaz 5. pouto, provaz sloužící k spoutání nohou 6. proutí užívané k splétání „húžve“ 1, zvl. vrbové Dolož. též jako mužské vl. jm. osobní Húžva. Sr. húžě, pletenicě, vrtoviez, StčS povraz 2 Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
húžev, -žve, a také húžva, -y, a húžvě, -ě, fem., houžev, provaz, Wiede, Strick; z koř. ęz-, stupň. ąz- ligare. — (Břetislav) řetěz pietě jako húžev DalJ. 42 z J2. Vykopavši jej (žena svého muže) z hrobu jím trže, hużwi mu o hrdlo zadrže (zadrhla) Baw. 106; splav sobě učinichu… a jej hużwami utáhnú t. 244. (Achiora) svázána hużwami nechali sú vinctum restibus Kladr. Judith 6, 9, svázána hužъvami nechavše jeho vrátichu se Hlah. tamt., huzzuemy Ol. tamt., haužwemi Pražsk. tamt. Některé ty huzwie Mill. 92a; těmi pletenicemi neb huzwiemi táhnú lodie t. 91b. huzew Comest. 155a; huzew restis BohFl. 722, rudens t. 852; huzew restis RVodň. 49d, Veleš.; huzyew restis MamA. 34; huzva rudens Prešp. 2498, huzwa též Veleš. — Příjm.: Venceslaus Huzwa TomZ. 1416 m 90, Venceslao dieto Huzwa UrbE. 299, Jiřík Hauzwa KolB. 42a (1496). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
húže, húž, -ě, húžev, -žve f. houžev, provaz Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|