starodávní adj.
starodávný adj.
k starodávno
velmi dávný, dávno minulý
existující v dávné minulosti
existující, trvající odedávna až dosud, odvěký
(o věci) velmi starý, vzniklý, vytvořený dávno, před dlouhou dobou
jur. (o právní zvyklosti ap.) existující „ot starodávna“, a tudíž závazný
jur. (o obyčejovém právu) ustanovený v dávné minulosti, a tudíž platný
jur. (o nemovitosti) existující odedávna ve stejné podobě, a tudíž nezměnitelný
jur. ľudie starodávní svědci vysokého věku pamatující nejstarší (a tedy závazný) stav věci
Doloženo též jako staradávný. Sr. starodálý, starobylý, staropamětní, starožitný, starožitečný. Sr. Machek, Etym. slov.² s. v. starý.
Autor: Irena Fuková