starožitečný adj.
jur. ľudie starožiteční svědci vysokého věku pamatující nejstarší (a tedy závazný) stav věci
Sr. starobylý, starodálý, starodávní, staropamětní, starožitný
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).