|
|
|
chut, -i f. 1. čí, čeho (srdce ap.) k čemu chuť k něčemu, chtění něčeho, žádost po něčem chuť k jídlu 2. čí v kom, v čem záliba, zalíbení v něčem, obliba něčeho, náklonnost k někomu; „vzieti chut“ na čem nalézt zalíbení v něčem; „chut jmieti“ z čeho, v čem, „jmieti v chut“ co mít radost z něčeho, libovat si v něčem 3. čí požitek, radost, rozkoš; ve funkci adv. „s chutí“ (o vykonání něčeho ap.) rád, s radostí; ochotně 4. čeho (pokrmu, hudby ap.), koho (Krista) libost, příjemnost, lahodnost, chutnost; sladkost 5. jaká (hořká, kyselá, ap.), čeho vlastnost látky n. předmětu vnímaná smysly, zvl. chuť; (o abstraktním) též fig. 6. fig. čeho kvalita, vlastnost 7. chuť, vnímání n. vjem chuti něčeho, pocit hořkosti, sladkosti, kyselosti, slanosti ap. 8. chuť, smysl umožňující vnímat sladkost, hořkost ap. 9. zvl. relig. fig. krmě; pokrm n. nápoj (určený k ochutnání) 10. jaká (skrytá) smysl, význam; poselství Sr. okušenie, pochotnost, pokušenie, žádost Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 13. 5. 2024). 
chut, -i, fem., Lust, Neigung, Geschmack, Annehmlichkeit; pol. chęć, tedy z chąt-, které souvisí s chot- stsl. chotêti č. chtieti, jako na př. sęd- se sed-. — Okusiv chuty duchovnie as a něco Štít. uč. 98b. V té snažnosti nejednú bychom zakusili duchovnie chuti ŠtítBud. 175. (Bůh) pro rozumné stvořenie stvořil, zpořiedil i nerozumné…, aby oslavil svú moc a svú múdrost v své dobrotě; vždy řku: ne proto, by skrze to v ňem samém přibylo chuti jemu neb kterého dobra, ale aby sě dal poznati k chuti a k dobrému stvoření tomu t. 89. Všeliké dřěvo chuti omne lignum suavitatis Ol. Bar. 5, 8; (tělesné) chuti suavitatem corporis Otc. 159b; chut sua (vitas) Prešp. 1336, gustus MamA. 24a; chut Háj. herb. 4a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chut, -i f. chuť; příchuť, chutnost; slast, rozkoš, potěšení: chut mieti mít rozkoš kochat se; chtíč Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|