1. koho/co kde znázorňovat liniemi, zvl. kreslit n. malovat: na té [destičce] biesta dle úkazy psána dva pěkná obrazy: obraz svatéj Mařie z čina, ana nese svého syna LegKat 644; jež sě zjěvil svatému Ambrožovi jeden člověk podobný, jako svatého Pavla na stěně píší, a ten promluvi PasMuzA 273 secundum quod in pictura prospexerat

2. koho/co v čem (podobě ap.) zpodobovat někoho/něco jako něco, dávat někomu/něčemu podobu někoho/něčeho: svatá cierkev píše jej [sv. Matouše] v člověčí tváři MatHom 1 (Prol. 4 ad Mt); obraz spravedlivosti psán jest v krásné panenské postavě, ale že je psán bez očí, to miení, že spravedlivý nemá zřieti … na přiezen ŠtítMuz 99r

3. co (stěnu ap.) zdobit, pokrývat malbou ap.: byla zed jako psána, vrcábnicí dělána BawArn 2355; byly psány všechny stěny zlaté bez jiné proměny, veškeren hrad koberci ustlán BawArn 2528

4. co (údaj, sdělení ap.) kam, kde psát, zapisovat, písemně zaznamenávat: ta řěč ke mně neslušie, aby mne kázaný … nevinil řka: Ež s to [pomluvu o královně] pisal, nekázaně s učinil DalC 49,52; toho dne, kteréhož si přikázal [Bože] jemu [Mojžíšovi] pisati zákon tvój BiblOl Bar 2,28 (psáti BiblLit, aby napsal BiblPraž) scribere; jur. (v desky ap.) činit zápis o něčem do něčeho: item aby zástavy v knihy zemské psány nebyly PrávOpav 1,18 (1429); bez předmětu: ižádný rychlejie jeho [Julia Caesara] psáti neuměl GuallCtnostK 181

5. koho/co (jednotlivinu ap.) písemně uvádět, jmenovat, zaznamenávat ve výčtu ap.: shlazeni buďte s knih životných a s pravými nebuďte (nebude rkp.) pisáni ŽaltWittb 68,29 (nepište sě ŽaltKlem, nebuďte popsáni ŽaltT, nebuďte napsáni ŽaltKap) non scribantur; v této kapitole psáni jsú lékové druzí, kteřížto nemohú k dásniem býti přikládáni LékRhaz 74

6. jur. koho (zločince) zápisem do rejstříku prohlašovat za psance, vyobcovávat: žaluji [já, Věhlasnost] tvéj [tj. boží] milosti, … že smy ve všěch vlastech psány [my, Ctnosti], ote všěch vypoviedány VítAlan 15r in exilium sunt proscripte; jakž který [člověk] přestojí v kladbě šest neděl a den, tehda jej má svěcký rychtář vypověděti i psáti PrávŠvábA 99r

7. psáti na spolek koho na co (majetek) jur. připisovat, zápisem přibírat do majetkového společenství vztahujícího se na něco: jakož mne jest psal [bratr] dckami na spolek na zbožie svá ArchČ 9,350 (1482)

8. co (hromadného) kde, kam sepisovat něco, provádět soupis něčeho: co z těch [čtyř úředníků] který má bráti a diel jich kteraký jest, to chci již tuto psáti DubF 77r; přihodilo li by se, že by … po sobě děti ostavil [zemřelý] k létóm nedošlé, tehda vešken statek těch sirotkóv po jich otci má v knihy sirotčie psán býti ListářRožmb 1,233 (1437)

9. co (událost, vlastnosti ap.), o čem ap. popisovat, písemně líčit: toť je ot starých slýcháno i u písmě také jest to psáno, ač co s bláznem kdy ulovíš, ale nerovně s ním rozdělíš MastMuz 97; píše svatý Jan ve čtení, že po božiem umučení … Maria z Magdala napřěd rovu blízko stála HradMagd 29r – meton.: když k němu poselstvie o smrti svatého Jana přišlo, jakžto píše jedna kniha, Ježíš sě zamútil KristA 51v

10. co (zprávu ap.), s větou obsah. (k) komu psát, dopisem ap. sdělovat, oznamovat někomu: též vám pisati já léň nejsem, ale vám jest potřěbno BiblDrážď Ph 3,1 (psáti BiblLit) scribere; on mi mého koně u sebe nechal a mně psal, že mi kuon zaplatiti chce Půh 6,262 (1492) – s elipsou přímého předmětu: z toho rodu byla Paula, k niežto mnohokrát píše Jeroným ComestC 253v

11. co (obvinění ap.) na koho ap. písemnou formou vznášet proti někomu, oznamovat, žalovat na někoho: tu bóhdá shledáš, žeť křivdu na ty lidi píší ArchČ 4,27 (1449); to sobě všechno na mě vymejšléš a lžeš, ale já na tě nepíši žádného kusu, ač sú velmi velicí a nešlechetní, byť na každého duovodu nebylo ArchČ 20,554 (1468)

12. proti čemu písemně oponovat něčemu, namítat něco proti něčemu: znám to, že sě nejedni pokúšejí a pokúšeli sú se proti tomu psáti, ale nic sú statečného neučinili, neb ktož má pravý rozum v Písmě a jich otpory vidí, ten to vplně shledá JakKost 162v

13. komu o koho/co písemnou formou se přimlouvat u někoho za někoho/něco: jakož nám píšeš o opatova milevského lidi, abychom ty při tobě ostavili, tak věz, žeť sme tomu rádi, že je při sobě máš ListářRožmb 1,17 (1420); psali sme o to Matějovi, aby to bylo opatřeno ArchČ 3,14 (1438)

14. co (písemnost) psát, sepisovat, skládat: věz, žeť úsilno jest tuto kroniku psáti DalC předml. 17; mnohé listy ona [sv. Anežka] k niej [sv. Kláře] a ona k niej sobě sta psale PulkR 133; (úřední dokument) vyhotovovat: aby se to vloženie těchto knih srovnalo s tiem listem, jenž pan Jan svrchu menovaný psáti dal na též věno PrávOpav 2,14 (1431)

15. koho/co kým, (za) koho/co písemnou formou označovat, prohlašovat za někoho/něco, uvádět jako někoho/něco: neroď ho, vecě, králem pisati HradUmuč 91r (sr. J 19,21); Jan … poh. Jana Kropáče …, že mi slíbil býti svědkem proti Přechovi … a já jej svědkem psal podle jiných … a mě potom v tom obmeškal Půh 2,598 (1418); meton. čím (společenstvím) prohlašovat za člena něčeho: jest vědomo, kto se cierkví svatú pravie i píší a tak chtie, aby praveno i smýšleno bylo KorMan 179v

16. jur. co (majetek) komu připisovat, zápisem přiznávat: jestli kde ve dskách ta véska jemu psána, toho se odříká DeskyMorBrn 42 (1490)

17. jur. co (právo ap.) na koho připisovat, zápisem určovat, stanovovat někomu: pane komorníče, pomni, žeť kněžé Milost nechce, aby stupkové psáni byli na erby, aby s jedného na druhého umřelo, než stupek stój, s kýmž se jest stúpeno s samým, a umře li, aby tepruv dále psáno bylo na nové, s kým se stúpiti chce PrávOpav 1,18 (1429)

18. co (vlastnost ap.) komu připisovat, přisuzovat coby původci n. nositeli: Metodius a Jozefus dvě stě a třidceti let Adamovi píší, když jest urodil Setha ComestC 14v scribunt; všě múdrost tobě [Bože] psána VítAlan 17v