protiv́úcí / protivujúcí adj.; k protiviti
komu nepřátelský, protivící se, stavějící se na odpor: již protywugyczi sú mně neprávě, již nenávidie mne darmo ŽaltPod 34,19 (sě protivie ~Wittb) adversantur — zpodst.: ty pobil si všeckny protywiucie mně bez viny ŽaltKlem 3,8 (protivujíce sě ~Wittb, protiviec sě BiblDrážď, sú sě…protivili ~Pad, se…zprotivili ~Praž) adversantes; ot protywugyczych pravici tvéj střěz mne [žalmistu Bůh] ŽaltPod 16,8 (ot protivníkóv ~Wittb, kteříž sě protivie BiblPad, se zpěčují ~Praž) a resistentibus. – Sr. protivný 7