ˣprotiviti, -v́u, -ví ipf.; k protiv, protivný, protiviti sě
1. „p. sobě“ co protivit si, odmítat, pojímat jako nepříznivé (sr. „protivný“ 4): ten, ež má boha nad sebú, protywij sobě a boří zpósob božieho ustavenie ŠtítSvátA 83b
2. komu/čemu (čím) protivit se, odporovat: já dám vám usta i múdrost, kteréjž nebudú moci odolati ani protywiti všichni protivníci vaši EvOl 323b (L 21,15: v. otmlúvati 7) contradicere čelit; vy ste vždy Duchu svatému protiuili BiblOl A 7,51 (sě…protivili ~Drážď) resistitis; by ještě tolik nám písmem protiwil, nevymluvíš sobě nic TkadlA 42a (se…protivil ~B) ║ rebellare protiwiti SlovKlem 21b bouřit se. – Sr. odolávati 3, protiviti sě 6
Někdy jde o elipsu sě, jako zřejmě v dokladu když vám [apoštolům] protiviti budú v městě tomto BiblPad Mt 10,23, sr. protiviti sě 7