prosiecí adj.; k prositi
1. [o člověku] (koho ap.) prosící, žádající (zvl. modlitbou): každému proſyczyemv od tebe daj EvOl 299a (L 6,30: jenž tebe prosí BiblLit) petenti, pod. OtcB 89b adorantem; otec váš…, dá dobré proſſicim sebe BiblDrážď Mt 7,11 (kteříž ho prosí ~Praž); nám proſiczim vaše milosrdenstvie vzložte AlexPovB 257b; schovaj proſyczye [věřící] HymnUKA 123b precantes — zpodst.: když…nedal by [Sářin otec] žádné odpovědi proſieciemu [tj. Tobiášovi] TobU 143b (Tob 7,11) petenti; ktož pohrdá proſyczym BiblOl Pr 28,27 (ješto ho prosí ~Pad, na žebráka ~Praž) deprecantem; přěj rád žádostem proſijczich HymnUKA 16b precantium (predicantum rkp). Sr. prositel 1 ║ proſicie buď [Bože] nad sluhami svými ŽaltPod 138b (Ps 89,13: v. naprositedlný) deprecabilis přístupný prosbám svých služebníků (sr. prosič, prositel 1)
2. [list] prosebný, obsahující prosbu (žádost): jsú mnozí [„zavření listové“], to jest proſieczi, radu dávající, napomínající ProkArs 183a. – Sr. prositedlný 2