1. (čím, co) pohnout (do jiné polohy), udělat malý pohyb (čím); [vodu] zvířit: základové hory…pohnuti jsú ŽaltWittb 17,8 (hnuli sú sě ~Klem, zvikláni sú BiblPraž) commota sunt; pohne jimi [bezbožnými] ot základa až do vrchu BiblDrážď Sap 4,19 (fig.); já [Hospodin] pohnu nebe a zemi BiblOl Agg 2,7; Hyelam onť jest čině nebo onť jest pohibage VýklHebrL 205a; mohú [vody] pohybowaty korábem ŠtítVyš 115a portari; jížto [vodou] když nepohne, zdá sě čistá JakBetl 92b; má býti oko odvráceno aneb některú nádobú buď pohnuto LékRhaz 65 pootočeno; pohniz tiem železem šípu vuokol LékSalM 460; dokud jimi větrové na moři pevně nepohnu, nezvědí ChelčPost 189b (v obr.); syropem v moždíři vždycky míšeje pohybug, až by se spojilo Apat 40a moveat ║ když jiné tváři, nerozumné, pohnuti jsú k zemi obličeji ŠtítBes 36 sehnuty, skloněny; aby sebú pohnuti nemohl [svázaný] LékSalM 344 pohnout se; náklad [na při] bude…znamenitý a jistě měšcem obojí pohnau TovHád 56b (v obr.) tj. hodně zaplatí; declinare pohnuti SlovKlem 11a (beugen DiefGlos 168) ohnout; má jeho [utečence] statek třinádcte neděl nepohnut býti CJM 4/2,156 (1472) unverrukt beleiben zůstat nedotčen (sr. pohnutie 1)
2. kým/čím, koho/co (odkud, kam) hnout (z místa) kým/čím, dát impuls k přemístění koho/čeho: Sidona pohibagicz jimi VýklHebrL 226a commovens; jeho nemóže od sedla pohnuti [kopím] TrojK 130a removere vyhodit ze sedla; Alexander pohnuw vojskem, i přitaže k městu AlexPovB 255a amoto exercitu; nemohúť býti [krtice] pohnuty, neb sú pevně v masě ustrnuly LékSalM 288; pohne jím [srdcem Bůh], kam chce AktaBratr 1,22a obrátí je; Abram pohnuw stanem svým, přišel… BiblPraž Gn 13,18 (hnuv ~Pad, vzdvih ~Ol) movens strhnuv svůj stan — synekd.: když k takým žádostem nohu pohne [biskup], osidlán bude ŠtítBrigP 71a elevatur zamíří; nechtějíci nohy z místa svého pohnouti BřezKron 388 retrahere hnout se
3. pf. dát se do pohybu („pohnúti sě“ 3): tehda sú z Vrbic hned nám pohnuli a utekli [pasoucí na našem] ArchČ 37,1104 (1465) vyklidili prostor; když jsme na ně pohnuli, tehdy oni prchli t. 3,386 (1477) vyraziti
4. kým, koho/co (v co, k čemu, čím, aby… ap.) pohnout, podnítit (k čemu); [k dobrému] povzbudit; [k zlému] ponouknout: Nepohybuy srdce mého v slova zloby ŽaltPod 140,4 (neuhybuj ~Wittb, neschýliž ~Klem, neuchyluj BiblDrážď, nenachyluj ~Pad, nenakloňujž ~Praž) non declines; pohnuli sú jimi [strážnými], aby pravdu zatajili VeronM 249b; viece pohnu člověkem skutci nežli řeči LyraMat 24a movent; úmysl náš některdy jest…v buoh pohnut ŠtítVyš 78b přiveden k jednotě s bohem; že jest [Kristus] pohnul aneb zbúřil lid JakBetl 66b; řeč ta neproniká duše jich ani pohybuge ku polepšení napomenutím JakZjev 12b; duše zlé nemohú se pohnuti, aby věřily RokLukA 143b nedokáží samy sebe přimět; žádný duovod rychtáře…nenaučil by a nepohnul PrávJihlA 178b ║ na tě [smělče]…pohnuta sem střiezvým slitováním TrojK 84b commoveor tobě…jsem nakloněna; jsa pohnut v hněv horlivý t. 118b commotus jat hněvem. – Sr. nahnúti 2, navésti 5
5. pf. kým, koho ot/s/z čeho odvrátit, odvést koho: pohny pryč zlosti od tvého těla BiblDrážď Eccl 11,10 (odvrz ~Pad, zavrz ~Praž) amove; mne s mého ustavičenstvie pohnuty nemohú [vaše slova] PasMuzA 142; smrt jím nepohnula od té pravdy ŠtítSvátA 16a, pod. ChelčSíť 20b; nemuož jím [mrtvým] pohnuti z jeho spání nižádná ta milost ChelčPost 150b vymanit ho ║ Achiles ani slovem sluhy svého…svým úmyslem pohne TrojK 143a nec…retorquet nezmění svůj úmysl
6. čím, co [náležitého] (z)viklat, zbavit pevnosti co: lécějíc osidla jemu [králevici], počě silnú myslí jeho pohybowaty ŠtítBarlB 199 commovere; ctnosti tvé utvrdí v tobě [Bůh], aby nemohly býti pohnuty ani zrušeny JakBetl 59b ○ pohybovánie n.: mladec počě shýbati u mysli…To pohybowanye uznamenav zlý duch ŠtítBarlB 199 (pochybovánie ~K) kolísání
7. pf. kým, koho (v. pas. čím [citem ap.]) pohnout, dojmout koho: ta pečlivost námi jest pohnula a ta jest…sěm nás přivedla VeronM 243a permovit; poče srdečně plakati, jsa pohnut dobrotivostí AlexPovB 239a; mateřinými pohnuta střevy, jakožto milého syna litujíc [Zikmunda] Budyš 4a mota; aby mohly [řeči] tímto lidem pohnuti RokPostB 180 ║ aby se poznali [hříšníci], kterak sú boha pohnuli JakZjev 94a rozhněvali. – Sr. nadtrútiti 2, roznietiti
8. pf. kým, koho otřást kým, zkrušit, sklíčit koho: na pravici mně jest [Hospodin], abych nebyl pohnut ŽaltKap 15,8 (abych se nepohnul BiblLit, se nepohybal ~Praž, nehnu sě ŽaltKlem, sě nezamútil ~Wittb, nepohynul ~Pod) ne commovear; aby ty to věděl, že mne slova tvá nepohnu TrojK 131b non terrent; onomu pravému nebi nic neuškodie [mračna], nic jím nepohnu RokJanK 249a