|
|
|
hnúti, hnu, hne pf. 1. čím hnout, pohnout, změnit malým pohybem polohu něčeho; (vodou) zavířit; (zemí) otřást hnúti sebú pohnout se, změnit malým pohybem svou polohu 2. kým, čím, koho, co kam, odkud hnout, přemístit, přesunout, změnit polohu něčeho; (obyvatele) odkud přesídlit, vystěhovat 3. čím (vojskem ap.) kam vytáhnout s něčím, dát se na pochod 4. čím začít, zahájit něco, dát podnět k něčemu 5. čím kam, jak změnit, upravit něco 6. kým, čím, koho, co k čemu, aby…, s inf. ap. pohnout, podnítit, přimět k něčemu 7. kým ot čeho, z čeho odvrátit, odvést někoho od něčeho 8. kým (v pas. čím) pohnout, dojmout někoho; (hněvem ap.) proti komu, čemu popudit, pobouřit 9. v pas. čím, z čeho být otřesen, být sklíčen Sr. pohnúti Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
hnúti, hnu, hneš, pftiv., hnouti, bewegen, regen; aor. silný *heb, hbe, z gъbъ, gъbe atd. Stsl. gъnąti movere, z gъbnąti. — Anděl tú vodú hnieſſe Krist. 64a, hýbával, hnúti čím. (Alexander) hnu zástupem v jinú stranu AlxB. 2, 7. Komu sě tu ’dálo býti, co jest tu uslyšal hrózy, jedyžto juž hnuchu vozy AlxH. 1, 30. Co je hnulo skladatelem knih těchto, aby je složil ŠtítMus. 1a. Netahil by kto hnuczi okem, tak sě náhlým snidú skokem AlxB. 2, 12. Nelzě by tam hnuty zrakem (pro blsket) ApŠ. 33. Z bolesti, ač hneſ sobú, upadneš snad u větší mdlobu AlxŠ. 8, 11. — Nebudu hnut non movebor ŽWittb. 61, 3; (člověk spravedlivý) nebude hnut u věky ŽKlem. 14, 5. — Bóh nehne ſie non commovebitur ŽKlem. 45, 6, hnúti sě. Nehnu ſye non movebor ŽWittb. 9, 6 (27). Člověk vždy na vše séhne, dobrého spěše poběhne, ve zlém jsa pak ſye nehne AlxV. 550. (Alexander) všěm ſye káza hnuty t. 2128. (Lid) by rád utekl, sotně sě hbe nohy vleka AlxŠ. 1, 5. Král hnu ſye s vojmi z toho miesta AlxV. 1194, hnu sě inhed z toho miesta AlxH. 1, 25, u Gualth. 2, 99: (Darius) castra movit ab Euphrate. hny ſie moře moveatur ŽWittb. 97, 7, ŽGloss. tamt. Země hnula ſie jest mota est ŽWittb. 67, 9; i hnula ſie země ŽKlem. 45, 7; hnu ſie všickni základi zemščí ŽWittb. 81, 5. Juž bě šest dní pominulo a na sedmý den ſye hnulo AlxV. 1996, na sedmý den sě hnulo AlxH. 7, 39, začal se nový, sedmý den. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|