podkloniti, -ňu, -ní pf. (ipf. podkláněti, -ěju, -ie); k kloniti
1. co/koho (pod co) sklonit, sehnout: křesťánkové věrní…svú hlavu pod ten práh podklanyegy PulkB 8; ani jest podklonil [lid] šíje své pod zprávu učení Kristova AktaBratr 2,230b podřídil se správě; v. též pokloniti 2 ○ podkloňený adj.: sum podklonyen pronus KlarGlosA 1075 (De scolaribus) ║ syn člověčí nejmá, kde by svú hlavu podklonyl BiblDrážď Mt 8,20 (skloniti ~Ol, schýlil ~Lit) reclinet sklonil pod nadpraží, tj. nemá přístřeší (pod. ŠtítBrigP 89b; sr. podklona)
2. pf. koho pod koho podřídit čí svrchovanosti („poddati“ 2): podklonil si ty, ješto mi sě protivie, pod mě BiblPad 2 Rg 22,40 (sehnul s ~Ol, ponížil si a sklonil ~Praž) incurvasti ○ p. sě podkloniti sě, podkláněti sě: člověk musí se podkloniti pod všelikú trpělivost boží AktaBratr 1,208a (fig.) ║ ve všech věcech podkloniti bychom se chtěli pro chválu boží AktaBratr 1,27b poddat se, pokořit se
3. pf. co k čemu podřídit čemu: podkloniti všecko tělo i duch svuoj k plnění přikázanie jeho [božích] ChelčPost 2b