pernicě¹, -ě f.; k práti (?)
menší nádoba zužující se ke dnu (nikoli na pití), zvl. hliněná, pernice; [k rozmělňování koření ap.] třecí miska, tyglík: hliněnú pernicy vody nabrati OtcB 159b scyphum; Pernicze lenticula, ciatus korčák, karhan olla KlarGlosA 2062 (De utensilibus); mola pernicze SlovOstřS 94; zsuše ji [bylinu], zetřiž dobře u perniczy LékKřišť 117b (pánvici ~FrantA); vezmi perniczy s pískem a vstav místo kotlíka a vstav do písku sklenici AlchAnt 30b; vezmi pánvici neb pernicy a rozpal ji dobře Apat 51b bernacium; ztluka dobře nebo zetřa [směs] v perniczy, udělajž flastr LékŽen 108b; pobral…dvě pernice, polštář, postel prázdnú, stuk s pouzdrem ListářPlz 2,183 (1474); v. též oblévaný. – Sr. hrnec, osudíčko