pazdero, -a n.; k dráti
kousek pazdeří (sdrhnutá tobolka usušeného lnu ap.), též pazdeří vůbec: hněv tvój, jenž sežral jě [protivníky] jako pazdero ŽaltWittb 151b (Ex 15,7: ~GlosMuz, pazdeřie ~Klem, strniště BiblOl) stipulam jako oheň pazdeří; lucusta pazdero SlovVeleš 102b; jako prach sem a jako pazdero před tváří tvú větruov TovHád 82a; adula est caput lini knod pazdero SlovDief 8b; adula vel eciam lugustrum pazdero SLOV KapPraž M 102/1,58a; v. též ochle
K singulativní platnosti sr. stpol. paździoro ‚úlomek stébla‘. – Též jm. osob. Pazdero m. (SvědBydž 64, 1344); sr. též Pazdera m. (ArchKol 1497) a jm. míst. Pazderov (ArchČ 26,405, 1433)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pazdero n. dřevnatá část stonku lnu, která se při tření odstraňuje; strniště
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
pazdeřie, pazdero n. = stéblo
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.