ochle, -e f., též hochle, vochle; k střhn. hachel
fabr. vochle, nástroj s železnými hroty sloužící k pročesávání, očíslování a urovnávání vláken lnu před spřádáním: lateria ochle, hispa žemně, adula pazdero SlovVít 93b; ztroskotáváchu sě jakto na ochly kosti jeho [mnicha] neb na škvařidle JeronM 67b; ochle pecten KlarBohE 843 (De textoribus; ~F, hochle ~O); ochle latena KlarGlosA 2561 (De fabris); striga hechil wochle SlovCath 471a; latena ochle, instrumentum mulierum Slov KapPraž O 32,10b. – Srov. ochlovati
Popis tohoto nástroje a práce s ním v. Dějiny techniky 94 a 196. – Za lat. pecten stč. též hachle, hřeben