pachtovati, -uju, -uje ipf.; k pachtiti
1. čím zmítat, klátit: pachtuge sebú CestMandA 216b (v. pachtiti 2)
2. proti čemu rušivě vystupovat: ty, mniše, proti tomu obojiemu [způsobu přijímání] pachtugeſs KorMan 54a. – Sr. páchati 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pachtovati, -uju, -uješ ned. hýbat, házet, zmítat: pachtovati sebú zmítat se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
pachtovati nedok. = zmítati, násilně hýbati; — pachtovati sebú = zmítati se; — pachtovati se = namáhati se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.