1. zmítat sebou, usilovně se(bou) pohybovat sem a tam: rucě aby v mluvení nepachtile ŠtítVyš 30b; spě schopí se [zraněný] k brani a bude pachtiti jako na jevi LékRhaz 30. – Sr. pachtovati sě

2. čím [částí těla] klátit, pohybovat sem a tam: když přěd kniežětem kto stojí mluvě…, ani pachty rukama neb nohama ŠtítVyš 79a; hlava člověčie…pachti sebú CestMandD 706 (pachti s sebú ~S, pachtuje sebú ~A); jima [pažemi] pachti udatně BřezSnářM 59b operavit ○ pachcenie n.: střehúc [při modlitbě]…nóh i rukú od pachtyenye ŠtítKlem 29a; v pachtieni rukama ŠtítMuz 81a

3. co [nežádoucího] páchat, dělat, činit, provádět: co s pachtyl a činil zlého OlMüllD 174b; skutky své ve tmách a pokútně pachti [zlí] ŽídSpráv 150; pakli…vraždy veliké pachtil t. 292; kterak oni [manželé] bez bázni boží mnoho zlého spolu pachti BechMuz 99b ║ diábel muož v něm [novu] snáze pachtyty LyraMat 113a operetur tropit své rejdy; ženy mezi sebú pachtiechu BřezSvět 6b spolu smilnily; pachtí [císař Zikmund] slávy mé velebnú výsost v nízkost ohavného prachu uvésti Budyš 2b molitur usiluje, dychtí