1. koho k čemu, s inf., s větou obsah. přinutit, donutit, nátlakem (hrozbou, násilím ap.) přimět: svěcká moci, co neskutíš, k čemu sirdcě nepřinutíš LegPil 2b 6; přinutichu ho [Šimona Cyrenského], aby nesl kříž po Ježíšovi ComestC 336r (sr. Mc 15,21: přinuzichu BiblDrážď) angariaverunt

2. jur. koho k čemu (povinnosti), s větou obsah. vymoci na někom něco, uplatněním právního nároku přimět někoho k něčemu: aniž přinucen bývaj ten, komuž jest pójčeno, by z větčie odpověděti měl tomu, ktož mu jest pójčil, mimo svrchupsanú sumu peněz MajCarA 41 nec respondere cogatur; když by kolivěk strany, to jest puovodové s pohnanými, pohnali a přinutili služebníky právem dvorským k učinění soudu anebo nálezu ZřízVlad l5v

3. koho k čemu, s inf., s větou obsah. přimět, přivést, (o vnitřním hnutí, okolnostech) pohnout, (k špatnému) ponouknout: nevěrných zrádcí Veršovičanóv návodem i radú přinucen, bratru svému Jaromírovi … oči vylúpiti kázal [Oldřich] PulkR 20; pakli by to shledáno bylo, že by tak řeči váše kto bral z naších bratří, … chtěli bychom ho k tomu přinutiti, aby to opravil AktaBratr 1,24v – fig.: přinutilo jest nízkú hlubokost hořeti mořskú GlosSed 83v compullit

4. co komu vnutit: to lékařstvie aby přijímal [nemocný], byť mu metlú mělo přinuceno býti ArchČ 10,2 (1478)

5. co pod co (moc) podrobit čemu: ohlásiž tak svú moc všady, protivná města i hrady pod svú moc aby přinutil FlašRadaA 917