přimnožiti, -žu, -ží pf.
k množiti
1. čeho, co rozmnožit, rozhojnit něco: uhas hřiechy, ctnosti daj, přimnož dary, daj spasenie tělu i duši OrlojK 465; svého kázanie přimnožil a povýšil [Kristus] HusPostH 57v
2. čeho posílit, zesílit něco: aby jemu [Ježíšovi] bolesti přimnožili [židé] LyraMat 174v racione doloris infligendi; preč jest ta, jenž má jinošská léta byla ve všie pocti k mužnosti přivedla, mysli přidala, bujnosti přimnožila, kratochvíl rozšířila TkadlA 232v
Sr. přičiniti, přimnožiti sě
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
přimnožiti, -žu, -žíš dok. (čeho) přidat, rozmnožit co
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
přimnožiti dok. = rozmnožiti, přidati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.