množiti, -žu, -ží ipf.
k mnohý
1. co (počitatelného) množit, rozmnožovat, rozhojňovat, zvětšovat počet něčeho
2. co (nepočitatelného) množit, rozmnožovat, rozhojňovat, zvětšovat množství něčeho
3. množit (arch.), násobit
K 3: jen LyraMat. Sr. hromazditi, množiti sě, přičiniti
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
množiti, -žu, -žíš, impftiv., mehren; stsl. množiti multiplicare. — (Každý) svatý křest by̆ mnosie svD. 67; ať se mnozi tvá čest NRada 632.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
množiti nedok. (řeči) = šířiti, rozváděti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.