1. čí přítel, kdo je s někým v důvěrném, osobním vztahu: Zabud, syn Nathanóv, kněz a přietel králóv BiblOl 3 Rg 4,5 amicus; službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni přátelé a sousedé moji ArchČ 17,541 (1496)

2. relig. čí duchovní vůdce, zvl. Bůh: vítaj, milý spasiteľu, vítaj, věrný náš přieteľu ModlKunhA 11

3. koho/čeho (názoru, učení ap.), čí přívrženec, stoupenec, podporovatel: ten jistý Sabimianus, přietel jsa kacieřský, pravieše …, že by dvě vuoli … u bohu byly JeronM 51v; ktož chce přietel býti tohoto světa, ten bude boží nepřietel ŠtítSvátA 117v

4. koho příbuzný, kdo je s někým v příbuzenském vztahu: tehdy počechu jeho [Ježíše] ptáti mezi přátely a mezi svými známými EvPraž 3v (L 2,44) cognatos; incestus smilnost s přietelem SlovOstřS 84; jaký (přirozený) pokrevní příbuzný: ode všeho svého sbožie i od přátel přirozených i dobytých sě vzdálil [sv. Prokop] PasMuzA 311

přietelé pl. rodina, příbuzenstvo (zvl. i s čeledí), „pokolenie“ 4: potom vyjdeť od tebe s dietkami svými a navrátí se zase k přátelóm BiblPraž Lv 25,41 (k rodině BiblOl, k pokolení BiblPad) ad cognationem

5. milenec, milý (?): Morolt … byl odjal život a čest příteli jejiemu [Izoldinu, tj. Tristramovi] TristB 13r

6. jur. rozhodčí zvolený stranami sporu k jeho smírnému urovnání: Aleš Berka z Dubé … a Václav z Smiřic a Jindřich … dobrovolně … podali se na přátely a mocí tohoto zápisu se podávají k smlúvě jich přátelské a ubrmanství mocnému DeskyDvor 4,374 (1460); JMt rozkazuje …, aby každá strana dva přítele vydala a ti čtyřie aby se pokusili, zda by … ruoznice srovnati mohli ArchČ 9,479 (1488)