I. s objektem převážně neosobním
1. co pouštět, přestávat držet: synové Effrenovi napínajúce a púščějúce lučišče, obrátili jsú sě v den bojový ŽaltWittb 77,9 (též ŽaltKlem, pustivše BiblOl) mittentes – fig.: abychme doběhnúce jeho [Kristova] svatého kříže, oběma rukama se jeho uchopili a uchopiece se jeho nikdy nepúštěli, než jej ústavně až do smrti míle objímali PříbrZamP 136r
2. co/koho kam (dolů) pouštět, spouštět, nechávat klesnout, dopadnout: Ježíš … uzřě … dva bratry … púščějíce své sieti u moře BiblDrážď Mt 4,18 mittentes; potom za palcě věšáni a s vysoka na zemi púščeni [byli Kosma a Damián] PasMuzA 509
3. co v co (nádobu ap.) vkládat, dávat do něčeho: uzdy koniem v usta púštieme ku povolení našemu BiblLitTřeb L2 Ja 3,3 mittimus; sluha kněžský … mějieše háček trézubý v rucě své i púštieše jej v pánev BiblPad 1 Rg 2,14 (vsáhnieše BiblOl) mittebat – fig.: diáblové mezi lidmi se kmitají …, zlé vtipy a zlá domnievanie v jich srdce púštějíc BechMuz 74r
4. co kudy prostrkovat, nechávat proniknout: tehdy chot ruku svú skrze dieru púštie VýklŠal 93r mittit
5. co (tekutinu) kam, kudy pouštět, nechávat téct, proudit: druhý haltéř udělavši [majitelka mlýna], s mlynářem … umluvila se, aby jí púštěl vodu na ten nový haltéř, dávajíc jemu věrtel piva ArchČ 28,82 (1477); chtěli jsme my, měšťané poličští, aby starým tokem puštěna byla [řeka] ArchČ 16,312 (1487)
6. med. co (krev) komu/čemu (koni) pouštět, vypouštět z žíly: když komu krev z rukú púščie [lazebník], žeť sě žíly rád chybuje, řiedkýť jmu z toho děkuje HradSat 135v; děje li sě komu, jako by na svój život baňky sadil a sobě púšťal BřezSnářM 47v
7. co (tekutinu) na co, v co ap. pouštět, nalévat, vlévat: neb púštějíc [žena] tuto mast na tělo mé, ku pochování mě učinila LyraMat 163v (sr. Mt 26,12: prolivši BiblDrážď, pustivši BiblOl) mittens; tu vodu púštěj v uoko po peru LékFrantA 115v
8. co (zvíře) kam pouštět, vypouštět, nechávat jít ap.: budú li tebe pobiezeti a chtiec, aby k nim nahoru šel, nechoď ani psa púštěj ani sokolovi daj létati, ale vezma … sokola na levú ruku, kóň a psa na pravú ruku, přijedeš sem GestaB 64r; jako ktož púštie ptáka z ruky své, tak ktož opustil si bližnieho tvého, a nepopadneš jeho BiblPad Sir 27,21 (vypustí BiblOl) dimittit
9. co „z sebe“, „ot sebe“ ap. pouštět, vypouštět, vydávat ze sebe: dennicě budú padati z nebes, plásty blýskavé jako hvězdy hrozné poprslky ot sebe púščějíc PasMuzA 9; všed [Onam] k ženě bratra svého, siemě púšťal na zemi, aby synové sě ve jmě bratrovo nerodili BiblOl Gn 38,9 (vyléváše BiblPad) fundebat; (o stromu ovoce) plodit: všeliké stromy, když již z sebe ovoce púščejí, tehdy juž viete, ež jest bliz léto KristA 84r (sr. Mt 24,32); (o člověku) „púčěti vodu“ močit: cubr … pomáháť těm, ješto vody nemohú púštěti LékFrantA 121r; „púščěti slzy“ ronit slzy (kniž.), plakat: kvielili sú [David a lid] tak dlúho, dokad sú mohli slzy púštěti BiblOl 1 Rg 30,4; „púščěti řěč, pověst“ ap. říkat, sdělovat něco: by ty uměl právě rozvážiti řeč naši …, vždy by takých lehkých řečí, ješto se k ničemuž nechýlé, z své hlavy a z svých úst tak nestydlivě nepúštěl TkadlB 34v – fig.: pravá chvála kořenie púštie AlbnCtnostA 124v
púščěti duši vypouštět duši, umírat: tiem hlučnějie klesají [Řekové] duše púštějíc TrojK 89v
púščěti co z paměti zapomínat na něco: nepúščaj toho s paměci RadaOtcP 370
10. co/koho kudy pouštět, nechávat plout: báby v Ejiptě klamaly jsú faraonovi řkúc, že zhubily jsú děti, ano je po vodě púštějí ŽídSpráv 69
11. co kam vrhat, házet: i púščiechu [bojovníci] špicě proti sobě sedm dní ComestC 183v direxerunt; služebníci nemúdří … púštěli sú kamenie a jiný střelby u výsost GuallCtnostK 215
12. púščěti oheň zakládat, způsobovat požár: item o ohni v této zemi, aby žádný svévolně nepúštěl DeskyZemDv 151 (1437); jest … rozkázáno …, aby žádný ohně nepúštěl zjevně ani tajně ArchČ 4,422 (1453)
13. jur. co (postih ap.) na koho uvalovat něco na někoho: k další škodě jeho zvodové nemají naň [dlužníka] púščeni býti, poněvadž od sebe dosti učiniti chce Půh 5,447 (1481)
14. co komu ap. dávat, poskytovat: službu boží na penězích a dařích puoštějí [táboři] a skrze to lidé mrú bez spovědi, beze křtu a bez jiných svátostí kostelních ListářRožmb 2,316 (1444); tuto milost … obyvateluom našim … a městuom zase činiece, že jim práva zemská púštieme [my, král], tak aby vedlé póhonuov a zvyklostí i práv svých mohli jich užívati ArchČ 10,302 (1489)
15. jur. co (majetek) komu postupovat, přepouštět někomu, převádět na někoho: což se dotýče luk, pastev, kopanin, ježto je lidé drží a často púščejí, z těch dáno býti nemá …, neb pro berni lidé by to pustili Půh 5,55 (1480)
16. co (rozhodnutí ap.) na koho (oprávněného) postupovat někomu, nechávat na někom: kážeme … panoši Kašparovi …, aby optal Chotěšovcóv …, púštějí li tu při mocně, neodvolaně, v dobré vóli na dobré lidi … Odpověděli: … Dáváme mocně, neporušeně na vás, na dobré lidi, a což mezi námi zjednáte, slibujeme držeti ListSlovKniezsa 53(1484)
17. co, (ot) čeho upouštět od něčeho, zanechávat, vzdávat se něčeho: drž kázen a nepúštěj jie BiblLit Pr 4,13 (nepropúščěj BiblDrážď) ne dimittas; tak sě nám zde buoh protiví, abychom jemu byli živi, púštiec všecky zemské žádosti, táhli k hluboké radosti FlašRadaA 2031
18. jur. (o žalujícím) (ot) čeho (nároku ap.) (k) komu upouštět od vymáhání něčeho ve prospěch někoho: těch peněz púštějí poručníci k její vieře a duši, aby jim udělala s tiem právě jakožto věrná mátě, a z toho poručníci nemají panie Margrety viece nařékati ListářPlz 2,761 (1458); Podmanický přede pány hned tu pověděl, že se o to víc súditi nechce a že dobrovolně od toho súdu, což se Ústí dotýče, Tobiášovi púščí Půh 5,155 (1487)
19. med. (o léku) co rozpouštět, změkčovat: pouští [čočka] hlízy a otoky tvrdé LékSalP 377v