oškludnúti, *oškudnúti, -nu, -ne pf.; srov. zašk(l)udnúti
1. osamět, zůstat sám: o ňemž [rozmařilém chování] by u mlýně co hudli, snad by pod střěchú oſſcludli AlxB 278
2. čeho [potřebujícího péči] opustit něco, nechat bez pomoci (bez péče, napospas ap.): jakožto slepice nasazená na vajcě, když již zároda v nich bude, a jakž jich oſſkl̇udne, tak sě vajcě zkazie OtcB 132a (tak i ost.) si dereliquerit ova
3. čeho [dosud konaného] zanechat něčeho, přestat s něčím: počatého dobrého oſſkludnuti a mysliti opět o světské žádosti OtcA 15b (~D, oškludnutie ~B, počatého dobrého opustiti ~C, ostati ~E) in eo paenitere. – Srov. oškludnutie
4. (s part. préz. akt.) ochabnout, přestat být horlivý (v něčem): ktož neokúšejí té duchovnie pochotnosti, zemdlejí, oſſkludnu a ztratí žádost k duchovním věcem ŠtítSáz 219a (zaškludnúc ~Muz); viz, by neoẛkludl té svátosti [těla božího] přijímaje, jakož by tobě hodno bylo ŠtítOpat 143b (nezaskludl [bez předm.] ~Muz, ~Jez, aby nezanetbal k té drahé svátosti přistúpati ~Sáz). – Srov. ochabiti 2
Ad 1: ExcGb vykládá jako ‚osamotnět‘ a spojuje se stsl. oskǫděti ‚deficere‘. Výchozím významem by pak bylo ‚stát se nepostačujícím, pozbýt něčeho (někoho) nezbytného‘. – Ad 2: za lat. derelinquere stč. též opustiti, ostaviti; srov. též dial. oškloudnout (Machek, Etym. slov.² 612). – Ad 3: srov. nechati, ostati