oškludnutie, -ie n.; k oškludnúti
čeho [dosud konaného] zanechání něčeho, upuštění od něčeho: počatého dobrého oſſkludnvtie a mysliti opět o svěcké žádosti OtcB 181a (var. v. oškludnúti 3) in eo paenitere
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
oškludnutie, -ie n. opuštění
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
oškludnutie n. = opuštění
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.