ochabiti, -b̕u, -bí pf.
1. co [citový projev] oslabit, zmírnit, omezit: pro ňešto [odražený útok] veš hněv ochabi [útočník] AlxBM 171; chtě [dlužník] velikú milost mieti k bohu, by jie k bližním neochabyl ŠtítKlem 51b
2. s part. préz. akt. ochabnout, polevit v něčem (subst. verb.): gdež [v životě] jedné chvíle nochabil [Jan] píšě LegApD 10. – Srov. ochabiti sě 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
ochabiti, -b’u, -bíš dok. (co) oslabit, zmírnit; — ochabiti sě (čeho) ochabnout, zemdlít
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ochabiti dok. = zeslabiti, utlumiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.