otřězovati, -uju, -uje ipf. (pf. otřězati)
1. koho, co (ot čeho, z čeho čím) pomocí nějakého ostrého nástroje oddělovat, odsekávat n. odřezávat (dolož. jen v obraze): když mučedlníky svaté a jiné dobré vyvolené…s tohoto světa srpem smrti odrzezuge [Kristus] VýklŠal 89a praecidit; aby srpem slova božieho lidi odjímali a odrzezowali [apoštolové] od zemských věcí RokJanB 52b; kteříž pracují na vinnici, skutky dobré vedouce…a ješto od sebe odrziezugi zlé věci a škodlivé RokPostA 248a; abychom tiem mečem, slovem jeho svatým, to [neřádné milosti] očišťovali a obřezovali,…některé hned odrzezugicze RokPostK 418a
2. koho ot čeho [žádoucího] zbavovat něčeho, odlučovat od účasti na něčem: takové marnotrátce odcizuje a odrzezugie ode všeho statku svého ArchKol (1500); ║ kaceřovati, modlářovati a je [pikarty] odrżezowati od spasení BechNeub 57a prohlašovat za zavržené, zatracovat (srov. otřězaný 2, otřězovánie). – Srov. otřězati sě 3