1. [o člověku] koho, čeho, co (komu kde) zanechat po smrti, nechat po sobě; [majetek příbuznému] svou smrtí předat jako dědictví; [majetek bez zákonitého dědice] zanechat jako „otúmrt“: jměl by za to [zachránění] ctnú odplatu, korunu v indičské zemi, ještoť otec odvmṙel mi BawArn 3398; některý [poustevník] deset kop odvmrzel, některý dvanácte ŠtítPař 114a; zboží to v Vraníně, ježto jí [dceři] její otec odumřel Půh 2,137 (1409); žeť jest pán náš [tj. císař Zikmund] v Uhřiech také zmatkuov odumřel ListářRožmb 2,10 (1438); pomysl [před smrtí] na to pro své děti, kterak by jich odumřel ListářRožmb 4,15 (1449); což [práv] sú nám [Čechům] naši předci odumřeli ArchČ 4,111 (1465); když…Matěj z Krče…dítkám svým ještě malým…statku a dědictvie svého tudiež v Krči odumřel jest ArchČ 26,561 (1470); jehožto [kaplanství] odumřel kněz Václav ArchČ 21,225 (1492). – Srov. ostaviti 2

2. jur. [o majetku] osiřet, ztratit držitele úmrtím: že by po našie [knížete] smrti v našie milé manželky věně co lénem odumřelo nebo nápadem smrti propadlo ArchČ 9,277 (1445); které jest grunty lidské Kozojedský, ješto jsú odumřely, prodal ArchČ 15,391 (1498)

3. jur. [o majetku] na koho („po smrti“ koho) úmrtím (někoho) připadnout někomu (v. „otemřieti“ 3): jenž [„nápad“] na Jeho Milost spravedlivě odumrzel a spadl po smrti nebožčíka Pavelcově PrávOpav 2,15 (1431); pakli jest grad aneb hervet na někoho [z dětí zemřelého] odvmrziel, ti to napřěd vezmú PrávSasD 208a ist…anerstorben Srov. otemřieti