ottáhati, -aju, -á ipf. (pf. ottáhnúti)
1. co ot koho odnímat něco od někoho, zbavovat někoho něčeho: by…neotahal [Bůh] ot tebe zlého myšlenie AlbRájC 26b (neodtáhl ~A) nisi…subtraheret; neroď odtahati své múdrosti neb pomoci od pracných AlbRájK 140 (srov. Sir 7,38)
2. koho/co ot čeho vzdalovat, odvracet; [od žádoucího] odvádět: máme…své čichy od těch věcí…odtahati ŠtítSvátA 109a; aby [ty, služebníku] nikda neodtahal pána pochlebenstvím od služby božie RokLukB 79b (neodtrhal ~A)
3. (s inf.) odkládat (něco), prodlévat, meškat (s něčím): by neváhal a raditi neodtahal [orel] FlašRadaA 54 nezdráhal se; protrahere odtahati SlovOstřS 145; má býti [soud]…ne prodlévavý, aby dlúho odtahal, do roka neb déle RokJanK 115a (odtahoval ~B) aby se dlouho nevlekl; ║ protraxisti odtahalal (m. -hal) jsi VýklKruml 82a (Neh 9,30: ty s prodlil nad nimi svá léta BiblOl, pod. ~Lit, prodlúžil si ~Pad, čakal si…shovievaje ~Praž) byl jsi shovívavý
Srov. ottahovati
Ad 3: za lat. protrahere stč. též prodlévati