|
|
|
ottahovati, -uju, -uje ipf. (pf. ottáhnúti) 1. co/koho (ot koho, ot čeho) odtahovat, táhnutím oddalovat: ač mysl člověcie bude sě…velmě tuze uzdú pravdy od těchto tělesných věcí odtahowaty ŠtítSvátA 50a (v obraze); on [Dioklecián] vždy od nie [císařovny] hlavu odtahowaſſe GestaB 86b; všeho člověka obtahuge (m. odtahuge) [obžerství] ot cesty zdravie LékRhaz 166 (v obraze); to vázanie odtahuge viečce LékSalM 241 retrahit; ║ ot nichžto [podob] rozom činící ottahuge tvárnosti rozomitedlné LyraMat 147b abstrahit z nichžto vyvozuje 2. (koho/co ot čeho) vzdalovat, odvracet; [od něčeho žádoucího] odvádět, odlučovat; „ottahovati ruku svú“ (ap.) ot čeho odtahovat se od něčeho, vyhýbat se něčemu: neottahuy [Jozue] své ruky ot pomoci tvých slúh ComestC 120b (Jos 10,6 ne retrahas: neodtrhaj BiblPad, neodtrhuj ~Praž, neskloňuj ~Card, ~Ol, ~Lit); lid ottahowaſſe [Joziáš] ot modl ComestC 200b revocabat; ktož své srdce odtahuge ote zlé žádosti AlbRájA 10b subtractio; že sú ruce svoji odtahowali [soudcové] ote všěch daróv GuallCtnostK 208 excusserunt; jiných od postu neodtahuy ŠtítSvátA 209b; milost pudí k jeho [Kristovu] tělu a bázeň odtahuge RokJanB 99a; odtahuge [tě]…práce od života bohomyslného RokLukA 230b; ║ v těch ve všech svých přech tuze jsú stáli [ubrmani strany poděbradské] převelmi a vždy odtahovali nás [ubrmany strany strakonické] ListářRožmb 4,104 (1449) vytlačovali, odstrkovali 3. co, čeho, čím [událost, její termín ap.] oddalovat, odkládat: jedinéť jest, ještoť se proto odtahuge naše dobré BiblCard Gn 34,22 (jímžto odtahuge sě ~Pad, čím se prodlévá ~Praž) quo differtur; běda mně, že…sem svého spasenie tak odtahowal OrlojK 434 retardavi; crastinare odtahowati časem SlovOstřS 125; sněm sě odtahuje ListářRožmb 2,60 (1440); jedno ty příčiny roku odtahugij: nemoc dojištěná, vězení…TovHád 31a; nedli obrátiti se ku pánu bohu a neodtahug den ode dne TovHád 102a; ║ má li býti súd, má býti…ne prodlévavý, aby dlúho odtahowal, do roka neb déle RokJanB 120a (odtahal ~K) aby se neprotahoval 4. (čím, s inf.) otálet (s něčím), váhat (s inf.): když on [Lot] odtahouaſſe,…vyvedli sú jej [andělé] BiblCard Gn 19,16 (pod. PříbrZamP 195b, když sě…ottahováše BiblOl, ~Pad, když on…poodtahoval ~Praž) dissimulante illo když se zdráhal; dissimulat nedbá, odtahuge SlovOstřS 153; moratus fueris odtahowati budeš VýklKruml 34a (Dt 23,21: pakli budeš váhati BiblCard, ~Ol, ~Lit, meškati ~Pad, dlíti ~Praž); aby nikoli nezmeškávali [biskupové] ani svým příjezdem odtahowali k němu [sv. Osvaldovi] přijeti PasKal I1b 5. na koho odkazovat, poukazovat: jakož mi vždy píšeš, odtahuje na pana Zdeňka etc.: však já viem, že jest pán spravedlivý ArchČ 8,78 (1472) Srov. ottáhati Ad 1: srov. též otdáliti 1, otděliti 6. – Ad 2: za lat. retrahere stč. též otvoditi, táhnúti. – Ad 3: za lat. differre stč. též prodlévati Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
ottahovati, -uju, -uješ ned. (koho, co od koho, čeho) odtahovat, oddalovat, vzdalovat, odvracet; (čeho, čím) odkládat na pozdější dobu; otálet, váhat, prodlévat; — ottahovati sě (od čeho) odtahovat se od čeho, vzdalovat se od čeho; prodlévat, otálet; odkládat se, odsunovat na pozdější dobu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|