ottáhati sě, -aju, -á ipf. (pf. ottáhnúti sě); k ottáhati
1. odtahovat se, táhnout směrem od něčeho: počě [džbán]…lišky k sobě potáhati. Liška sě počě ottahati HradLiš 131b; ║ neottahaſe sě [Jozue] z stanu BiblBosk Ex 33,11 (var. v. otcházěti 1) non recedebat nevzdalovat se. – Srov. ottáhnúti sě
2. odpírat, zpěčovat se, zdráhat se: Daniele biskupa ciesař u svého dvora obdržal…, an sě však odtahaſſe, proto že jmějieše zimnici PulkB 128 quamvis…recusaret. – Srov. ottahovati sě 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
ottáhati, -aju, -áš ned. (co od koho) oddalovat, vzdalovat, odtahovat co od koho; upírat komu co; (s inf.) váhat, odkládat, zdráhat se: král prosi (orla), aby neváhal a raditi neodtáhal; — ottáhati sě odtahovat se, zpěčovat se, vzpírat se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.