1. (ot koho) odcházet, vzdalovat se, zvl. chůzí: počě Jesus otſtupaty, a Petr počě po něm jíti ComestC 343b abire; obě straně [u soudu] již nemáta nikam v radu otſtupati ŘádZemA 44b recedere; kudyž od něho [Boha lidé] najdále odſtupagij, v tom se domnievají, že k němu přistúpají ChelčPost 138a (v obraze); ║ otſtupachu nemoci od nich BiblDrážď A 19,12 (var. v. otstupovati 8) recedebant opouštěly je; aby nižádný neotſtupal ani oklamal v trzě bratra svého BiblKlemNZ 1 Th 4,6 (var. v. nadstúpati) ne quis supergrediatur nepodváděl (nejspíše m. „neobstúpal“). – Srov. otstúpiti 3, otstupovati 4

2. ot koho [boha, vládce], ot čeho [víry ap.] (čím) odstupovat, odvracet se, odpadat: mnozí proň [Lazara] od židovské viery odſtupagicz, na křěsťanskú sě vieru obracováchu KristA 75a (J 12,11: var. v. otcházěti 3); aby slúžili bohu…a neodftupali ot hospodina BiblOl 2 Par 34,33 (neodstupovali ~Lit, neodstúpili sú ~Praž, neotešli sú ~Pad) non recesserunt; od něhož sú nikdy shřěšením neodſtupaly, ale…bohu sě přídržěli Aug 59a; rozumy nové kují [řeholnice] proti vieře, od poslušenstvie odſtaupagij JakZjev 207b; tiem činem [tj. vytvořením vlastních zákonů „lidská rota“] postúpá každá od zákona Kristova nebo od něho ovšem odſtupa ChelčSíť 26b; ║ od tebe [Hospodine], od pravé radosti vnitřnie…, odſtupam Aug 89b opouštím tě; abych…právě světským utěšením hrdala [duše] a sama sebe tak ščastně počala odſtupaty Aug 45a odcizovat se sama sobě (svým sklonům)

3. ot čeho upouštět od něčeho, zanechávat něčeho: pro taková doufánie [v očistec] odſtupa [svět, tj. lidé] zde od pokánie ChelčPost 171a; ║ hleď na moc římskú, zdali od Římu neodſtupa? ŠtítSvátA 69b Řím neopouští (srov. otstúpiti 8) Srov. otstupovati, stúpati