otsieci, -sěku, -sěče, pozd. otsěknúti, -nu, -ne pf.; k sieci/sěku
1. co [čnícího] odseknout, seknutím oddělit, useknout, utnout: tunc caput illius amputa otzeci GlosŘeh 84a; amputare odſieci SlovOstřS 123; když vezpod ot kořenie mládie vyroste, ven to otſekna vsadíš jinam ŠtěpMuz 21; ║ neužitečné množstvie otſekucze PrávHorS 125b (v. ottieti 2) odstraníce. – Srov. otrúbiti 1
2. koho [nepřátelského] odrazit, kladením odporu (zvl. bojem) zahnat někoho: neb již ona vojska tiehne…A tito jě (n. jie?) chtie pryč otſieczi KlemEp K 45; tak málo jako jie [smrti] budeš moci odolati a odhněvati a odſieczi TkadlA 11b; každé umění, jenž při člověku jest, nás [Neštěstí] se žádnú chytrostí neodmluví anižto odſecze TkadlB 108b
Ad 1: za lat. amputare stč. též stieti, utieti